Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seComing out
17. 06. 1999
1
1
937
Autor
a_f
Stisk.
Krátký, ale pevný. Mojí ruky. Podávám jí času, pak vypadnu. Někde dole, pod okny, budu ležet jako tělo vedle mrtvoly duše. Nic se nestalo. Přebíhání od jednoho času k druhému.
Stisk.
A tlukot. Křídel, rukou, srdce. Prázdných myšlenek a prázdných hlav. Někde ve stínu zpívá její tvář, hýbají se obrysy stínu. Uhasíná vedle mrtvoly mé duše.
Stisk.
Opřu se o studenou zeď, o studené dlaždice v rohu pod záchodem. Ochladím si tělo, přilepím se, splynu s omítkou. Zapálím si vlasy. Uhoří vedle mrtvoly mé duše.
Stisk.
Papíry se vznesou z vypumpovanýho žaludku. Bude jim zima v týhle zimě. Nikdo netopí, jen těla. Jen ta. Zemřou a shnijou vedle mrtvoly mé duše.
Stsik.
Snažíš se mě probudit. Kopeš do buzeranta a v návalu vzteku mi strkáš prst do krku. Nikdys mě neměl rád. Jen tam za tou zdí, když tě do zad tlačila. A kameny se sypaly někam dolů k našim nohám. Bůh ví, že jsem to chtěl.
Stisk.
Nevěřím v něj. Plácám se tu po zemi, po tváři mi tečou slzy a míchaj se se slinama. Odkapávaj k zašlý duši. Už nikdy nebude taková jako dřív. Nebude neživá, ale hladová.
Stisk.
Sen, touha. Snad i smích. To všechno se mi míchá v hlavě v jeden velkej nestravitelnej koktejl. S bezbarvou barvou. Tak jak se dnes cítím? A je mi dobře?
Stisk.
A nevidím řádky plný vět, slov a myšlenek - oranžovou s okem. Náznak tvojí barvy kůže, siluetu větru, pach nevolnosti. Sám nad tebou, možná nad sebou. Skopu sám sebe, skopu toho teplouše, přecpanýho - kdyby aspoň práškama.
Stisk.
Trávím si tělo. Trhám si ochlupení. Řežu se střepama. Prostě si zkouším ublížit. A ani nevim proč. Je to tak jednoduchý. Odkopnul jsem. Neulevilo se mi. Sebestřílení. Patetik.
Další stisk.
Další smrt, bezbřehá, mokvající, nemocná, lehkomyslná a nakopnutá do břicha, do rozkroku, do genitálií a varlat. Podej jí ruku, zatřes s ní. Třeba tu mrtvolu probudí. Odnese duši.
Stisk.
Klapot podpatků na studené dlažbě, třu si kůži o tvoje horký tělo. Třeš si kůži o moje horký tělo. Máš ruku mezi mejma nohama. Cítím jí všude a nikde. Kroutim se v cizí posteli. S člověkem a jeho duší.
Další stisk.
musim teď vypadnout takže dokončení příště...
1 názor
:-)Ť.
Láhev paní nemá pána, přesto chce být milována
sólo bylo vcelku milé .. a tak vzniko vínko bílé ;-))
Láhev paní nemá pána, přesto chce být milována
sólo bylo vcelku milé .. a tak vzniko vínko bílé ;-))