Stěhování

    Říkám si,to bude paráda,jiní za to každoročně platí a já to budu mít celý rok.Naučím se pořádně nový jazyk.Nabydu nových zkušeností.A vylepším svou finanční situaci.

    První tři týdny po mém rozhodnudí jsem byla v eufórii.Podkuřovala jsem si,jak jsem se hezky rozhodla,jak jsem šikovná a chytrá holka.V práci,která mě už delší dobu vůbec nebavila(a kdyby jste dělali to co já,věřte,že by vás to taky nebavilo)se mi najednou otevřely nové obzory.S vyhlídkou výpovědi jsem si dovolila říkat to co bych dřív nevypustila s pusy ani na mučidlech.Po dlouhých létech mlčení jsem mohla jistým spolupracovníkům prozradit ta sladká tajemství o mém smýšlení ve vztahu k jejich osobě...bože,to se mi ulevilo.Kririzovat systém práce a odměňování.Zvolnit ve svém pracovním tempu.Prostě jsem si to začla užívat!

    Po prvních týdnech slastného uvolnění zábran,jsem musela začít trochu uvažovat o praktických věcech.Většinu věci,které musím před odjezdem vykonat zvládám "levou zadní" ale z jednoho mám hrůzu.Klidně se mi smějte...ale vy máte rádi stěhování?Musím vystěhovat všechno co jsem za devět let života v Praze "nasyslila" k rodičům na Moravu.Pro někoho žádný problém,pro mě...ach jo.Bydlím v jednom pokoji a nyní z úžasem zjišťuji,co se do něj všechno vešlo.Takže když dorazím domů z práce,začnu přemýšlet co si chci nechat,co budu muset vyhodit a co rozdám.A tady se zaseknu.A když píši zaseknu,tak to myslím vážně.Prostě v duchu balím krabici a pak najednou je pusto prázdno...hlava mi vypne a já z úžasem zjišťuji,že uvažuji nad tím co dneska dávaji v kině nebo co bych si mohla půjčit ve videopůjčovně.

    Tak vám nevím...je to normální nebo jsem jenom srab a bojím se stěhování:-),takhle se přece dospělý člověk nechová?Ale když to tak pozoruji,už teď se hrozím toho okamžiku,kdy dospěju ke konečnému rozhodnutí,že se chci z Barcelony vystěhovat.