Nové obzory

Něco se se mnou děje. Mňoo, na to už jste asi zvyklí, ale teď to znamená něco jiného. Možná bych měl říct, že se se mnou nic neděje. Ale jak vyplývá z povahy vesmíru, to taky není možné. Co to tedy je? Zvláštní klid a vyrovnanost. Už asi 2 dny jsem tak vyrovnaný a ničím nevzrušený (v pozitivním smyslu slova), jako nikdy. Myšlenky neustaly, ale jsou teď méně hlodavější, méně vyčítavé a méně zákeřné než dřív. Naopak mám pocit, že jsou to myšlenky duchovní. Vím, je v tom hodně logiky. To s Bohem nemá moc společného, ale může ho to nedokonale popisovat. Ano, jako by se mi odkryla další jeho část a já měl možnost (zatím pouze logicky) odhalit co se za tou částí skrývá. Jsou tu další myšlenky, které jsem se dozvěděl a které jsou důležité pro mě a možná ještě pro někoho z Vás. Je to moje cesta, takže když se mnou nebudete souhlasit, tak to neznamená, že jsou nepravdivé (ostatně to se musí prověřit praxí), ale že ještě (nebo už) nejste v bodě, kdy by vám mohli pomoct. Vezměme si například Jógu. Pro duševně chorého jedince (samozřejmì záleží na stupni) nemá sebemenší smysl. Potřebuje nejdříve psychologickou léčbu a když ta bude úspěšná, může se vrhnout na studium jógy. Vím, řekl jsem to hodně zjednodušeně, ale snad jste mě pochopili. Z toho nevyplývá ani to, že je jóga účinná, ani to, že je jóga neúčinná. Z toho vyplývá zkrátka to, že není účinná pro všechny. Jde taky o vrozené dispozice a sklony. Z toho usuzuji, že si každý z nás podle toho vybírá svou vlastní cestu. Svůj vlastní životní styl a svoje priority. A to nejde jen o volbu duchovní cesty, ale o životní styl jako takový. Upřímì si myslím, že duchovno je jen urychlení našeho vývoje. Samozřejmì, že čím jsme blíž k vyššímu stupni vývoje (řekněme osvícení), tím více nás lákají duchovní cesty a směry. Tančíme tak instinktivně okolo ohně zkušenosti, že si to ani neuvědomujeme. Zkušenost ovládá celý náš život a teprve ve chvíli, kdy se z vlastní zkušenosti vymaníme nastává osvícení. Není to o karmickém dluhu a stopách. Ty jen dávají podklady k utváření nových zkušeností, takže je to až druhotná příčina. Jak říkám, celé je to jen na bázi logických úvah a musí se to ověřit praxí, takže mě berte trochu s rezervou. Upřímě to je další věc, kterou sem objevil (nebo se mi snad ukázala z kolektivního vědomí). Jakmile přijdete (nebo se vám odhalí) nějaká myšlenka, která si myslíte, že by mohla fungovat a je tak geniálně jednoduchá, mějte se na pozoru. Může to být past a slepá ulička. Zkrátka se snažte na všech geniálně jednoduchých a přitom pozitivních myšlenkách hledat nějaké chyby a na všech negativních nějaká pozitiva. Je to proto, protože geniální myšlenky Vás strhnou a nejste k nim kritičtí. Potom můžete snadno přehlédnout drobný ale podstatný detail. Proto Vás pozitivní myšlenky na duchovní cestě mohou strhnout na špatnou stranu a zavést Vás někam, kde jste skončit nechtěli. Potom můžete být frustrováni z toho, proč Vaše duchovní cesta nepokračuje tím správným směrem. Proti tomu je jedinná obrana, neztrácet kritické myšlení ani ve chvíli těch nejjasnějších myšlenek a nejdřív je potřeba je podrobit důkladné kritice (to proto, abyste neztráceli čas, když byste je chtěli praktikovat) a potom je prověřit v praxi (některé zkrátka fungují jen na papíře). Úplně nejlepší je samozřejmì nechat myšlenky být a jen je pozorovat. Ale tomu, kdo rád objevuje souvislosti a jde na to podobně jako já, by to mohlo pomoct. A negativní myšlenky? Co s nima, když jsou negativní? Jednoduše na nich hledat pozitiva. A proč? Protože je tím vyrovnáváte s těmi pozitivními. Lepší je horší, horší je lepší. Člověk je vyrovnanější a svobodnější. To neznamená, že by byl studenej jako led. To se stane jen v případì, že chybí soucit. Ale soucit není o bolesti ani o radosti, takže není co řešit. Hou, to vedro je pekelný. Kdyby Vás ty moje žvásty už nudili, napište mi sem něco, budu opravdu rád :)