Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Divně je

23. 08. 2004
0
0
965
Autor
Kala

Divně je...to se mi skutečně stalo. Omdlela jsem...divně bylo

Divně je

 

Je mi nějak divně. Nějak tak je mi divně. Schránka je ocelová. Ta je ocelově dobrá. Ocelová je dobrá. Ale dobře divně se dnes hlava zamotala. Buší, syčí, pálí, hučí...komíny, kotle, pece, stroje. No vařím si v hlavě polívku celej den.


Nějak mi není dobře.

Jdu si pro sklinku vody. Kuchyně je plná skleniček. Cinkají o sebe, ne ne, řvou o sebe. Skleněné echo ovládá mi svalstvo. Stůl je pokryt skleněnou závějí. Ze zdí se valí skleněné laviny.

 

Jé, šlapu po skleničkách. Dna sklenic, tupě prázdně, na mě otvírají chřtány ze stropu. Sežerou mě ? Stěny skleničkové, vyplazují prázdné oči.

 

Slepé sklenice si připravují příbor. Mají uvázané bryndáčky. Chystají se ukrojit si kousek mých pat. Budu rozkrájená ve skleničkách v naší kuchyni. Sklenění lidožrouti s prázdnými břichy. Nažerou se, nasytí - mnou. Mnou se nasytí prázdné sklenice. Jejich břicha jsou tmavá. Tupá černá břicha skleniček z naší kuchyně.

 

Tlukot, bušení uvnitř ocelové schránky rezonuje o podlahu. Čichám vůni šedých dlaždiček......


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru