SMRT

(snad to je bez chyb.. už sotva koukám a nebudu si to po sobě kontrolovat) ******************************************** Dva muži kráčejí po lesní cestě, zabráni do rozhovoru.

„Dokud se toho budeš bát, a budeš před tím utíkat, nemáš šanci obstát. Máš na výběr. Buď zemřít ve strachu, že tě jednou dostane, což znamená promrhat svůj život neustálým úprkem před časem, který je ti v patách, nebo se smrti postavit, a i když ji neporazíš, zvítězíš alespoň nad strachem.
Věř tomu, že jen vrhnutím se do její náruče, máš šanci jí ujít.“

„Já se ale nemohu vzdát svého strachu, své slabosti. Je mocná a já jsem v porovnání s ní jen hmyz. Cítím jí všude, obklopuje mne a chystá se každou chvíli zaútočit. Nemám tvou statečnost ani tvou hrdost Mistře. Ví to, a proto mě stíhá na každém kroku. Je tu i teď cítíš jí?!“

Oba právě procházeli po široké lesní cestě. Za toho ticha by se nikdo ničeho nenadál, ale oni to cítili. Věděli, že jsou pozorováni, a že již brzy přejde přízrak od bezvýznamného vyčkávání k útoku. Najednou se z kraje lesa po celé krajině rozlil zápach plísně, vše pohlcující temnoty a zloby.

„Musíme se schovat, už je tu, jde si pro naše duše Mistře.“ „Ne, to není pravda, kdy už to konečně pochopíš? Může zničit tvé tělo, ale nemůže se dotknout tvé duše, jediná bolest kterou ti může způsobit je ta fyzická, pozemská. Nadpozemské trápení je nad její moc.“ „Už je čas Mistře, odpusťte. Já vážně musím.“

Po těchto slovech zaběhl do nejbližšího křoví, ne však dál, chtěl vidět co se stane.

Zafoukal velmi silný vítr. Ten, jenž byl nazýván Mistrem sáhl po své kataně, zůstávaje stát stále na svém místě. Najednou z lesa vylétly zbytky zvířete, odporně znetvořeného a rozžvýkaného čímsi.

On však zůstával stát stále bez hnutí.
Jako útes, o který se jedna za druhou, tříští vlny života.

Už to bylo velmi blízko, vyběhlo to nehlučně z lesa a stejně nehlučně teď oddechovalo za jeho zády. Byl to pátrač, nejhorší z přisluhovačů zla, strachu a tísně, vladařů bažících po každém živém člověku.

On se ale stále nehýbal, jako by zapomněl, že se od něj čeká odpor.

Co to dělá?, honilo se hlavou tomu, který se před svým strachem schoval do bezpečí. Proč se neotočí a neodpoví na výzvu, proč se nedá na útěk?

Najednou se ruka onoho moudrého muže vycházejícího smrti vstříc vyšvihla vysoko nad hlavu a souměrně s tímto pohybem se otočil k pátračovi. Aniž by bylo možno spatřit jak to dokázal, byl v jednu chvíli meč bájných samurajů vysoko nad jeho hlavou, a ve chvíli druhé se ocitl v pozici, ze které před malou chvílí vyšel. Pátrač byl rozťat na dvě části, aniž by se stihl pohnout.

Ten, co se děsil smrti, nevěřil svým očím a už se chystal vyskočit a rozeběhnout k vítězi, když v tom se ozval uši drásající jekot.

Z lesa vyšlo samo zlo.

---