Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seODSTUP
29. 08. 2004
0
0
714
Autor
chozze
Jsem zpět, po čase jsem zase tu. Na monitoru ktery problikava tak rychle ze me oko zri ustaleny obraz pisma vyrceneho v nulach a jednickach. He future SMS rusi tok
mich myslenek. To zena vraci me do reality blaha a poradku, neb ted jiny udel sem si dal. Co to melo byt - o ano odstup naschromazdeny a už zpola zase ztraceny
poslednich to tydnu. Ted střípky pokusím se ze své paměti vyzvednouti, bych týdnů příštích do zrcadla jiného směl pohlédnouti, neb má mysl lechce ošálit se nechá zpět ve
starém prostředí stejně jako ono samo zase zvětrá.
Ten odstup zprvu tak zřejmý že ani nenapadlo mě o něm psáti týden po návratu už mi dělá problém jen jej uchopiti.
Dost básnění zkusim někde začít. Třeba odprostřed. Trutnov měl smysl, Trutnov mě vykolejil, lepe řečeno život na Trutnově měl smysl , život před Trutnovem měl smysl , ž
ivot on the road měl smysl. Nebyl jsem zmrazeni na místě ve svém pseudopohybu kdy dynamicky měnící se týden výtváří mi zdání pohybu který však se stává stejně
stereotypním jako ranní vstávání na další osmičku. Život dostal jiné priority, více základní priority, netvrdím že ty pravé či nevyvratitelné avšak po měsíci ochutnávání se zdáli
mnohem šťavňatější než ty stávající. Potkávání lidí nebylo vyčerpávájící samozřejmostí ve stále vznášející se otázce co mě hroznýho zase od nich čeká. Potkávání bylo pot
ěšením, dalším příběhem a zrníčkem tohoto světa. Ano přemýšlel jsem zda nepotkávám vstřícnější lidi, díky prostředí a svému novému méně pesimistickému naladění. Vž
dyť samo už to bylo předurčení do Trutnova jel jsem do pohody mezi své, do prahy vrátil jsem se mezi nepřátele či chladné neznámé. Kéž by takovéto město žilo celý rok a
nebylo jen 4 dny v roce.
A co dál - 10 cigaret a 5 kafi dopoledne a žádné jídlo? - nesmysl. Být zalezlí celý den v bytě? - nesmysl. Nikoho za celý den nevidět? - nesmysl. 10 hodin před monitorem
zažraně zkoumajíc něco abych druhý den sotva na to vzpomenul? - nesmysl. Dohadování termínů, telefonování, sms, mobil, super nikdynefungující organizéry? - nesmysl.
Plánování co bude dál? - nesmysl. VŠE kde se učí nynější náboženství? - nesmysl.
Todle bude bez odpovědí. Vstát ráno a vidět nebe? Zbalit svejch pár švestek a pohnout se o kus dál? Strávit den na koupališti? Strávit ho on the road? Poznat novej kraj?
Poznat nový lidi? Strávit den touláním se po městě kde jsem nikdy nebyl? Zmoknout? Opravdu cítit zimu? Opravdu cítit teplo? Opravdu cítit únavu? Opravdu cítit hlad?
Opravdu cítit potěšení z plného žaludku? Být rád jen za přístřešek nad hlavou?
mich myslenek. To zena vraci me do reality blaha a poradku, neb ted jiny udel sem si dal. Co to melo byt - o ano odstup naschromazdeny a už zpola zase ztraceny
poslednich to tydnu. Ted střípky pokusím se ze své paměti vyzvednouti, bych týdnů příštích do zrcadla jiného směl pohlédnouti, neb má mysl lechce ošálit se nechá zpět ve
starém prostředí stejně jako ono samo zase zvětrá.
Ten odstup zprvu tak zřejmý že ani nenapadlo mě o něm psáti týden po návratu už mi dělá problém jen jej uchopiti.
Dost básnění zkusim někde začít. Třeba odprostřed. Trutnov měl smysl, Trutnov mě vykolejil, lepe řečeno život na Trutnově měl smysl , život před Trutnovem měl smysl , ž
ivot on the road měl smysl. Nebyl jsem zmrazeni na místě ve svém pseudopohybu kdy dynamicky měnící se týden výtváří mi zdání pohybu který však se stává stejně
stereotypním jako ranní vstávání na další osmičku. Život dostal jiné priority, více základní priority, netvrdím že ty pravé či nevyvratitelné avšak po měsíci ochutnávání se zdáli
mnohem šťavňatější než ty stávající. Potkávání lidí nebylo vyčerpávájící samozřejmostí ve stále vznášející se otázce co mě hroznýho zase od nich čeká. Potkávání bylo pot
ěšením, dalším příběhem a zrníčkem tohoto světa. Ano přemýšlel jsem zda nepotkávám vstřícnější lidi, díky prostředí a svému novému méně pesimistickému naladění. Vž
dyť samo už to bylo předurčení do Trutnova jel jsem do pohody mezi své, do prahy vrátil jsem se mezi nepřátele či chladné neznámé. Kéž by takovéto město žilo celý rok a
nebylo jen 4 dny v roce.
A co dál - 10 cigaret a 5 kafi dopoledne a žádné jídlo? - nesmysl. Být zalezlí celý den v bytě? - nesmysl. Nikoho za celý den nevidět? - nesmysl. 10 hodin před monitorem
zažraně zkoumajíc něco abych druhý den sotva na to vzpomenul? - nesmysl. Dohadování termínů, telefonování, sms, mobil, super nikdynefungující organizéry? - nesmysl.
Plánování co bude dál? - nesmysl. VŠE kde se učí nynější náboženství? - nesmysl.
Todle bude bez odpovědí. Vstát ráno a vidět nebe? Zbalit svejch pár švestek a pohnout se o kus dál? Strávit den na koupališti? Strávit ho on the road? Poznat novej kraj?
Poznat nový lidi? Strávit den touláním se po městě kde jsem nikdy nebyl? Zmoknout? Opravdu cítit zimu? Opravdu cítit teplo? Opravdu cítit únavu? Opravdu cítit hlad?
Opravdu cítit potěšení z plného žaludku? Být rád jen za přístřešek nad hlavou?