Nový život - 9.část

Nejdříve zde prožívala hrozné chvíle, protože se jí stýskalo po rodině, ale pak se objevil David a všechno bylo rázem lepší. Jenže co má dělat teď vždyť – jediný člověk, který jí tady držel při životě odjede a ona ho už neuvidí. Nemohla to vydržet. Všechno jí už přišlo zbytečné. Jediné na co se zmohla bylo osprchovat se na obléci si pyžamo, které jí tolik připomínalo domov.

Lehla si do postele a snažila se spát, ale pocit, že ten koho nejvíce miluje, ten koho chce v tuhle chvíli vidět víc než kohokoliv jiného na světě je tak blízko ní a zítra už nebude. „Mám poslední šanci ho vidět!“ řekla si rozhodně a zvedla se z postele. Potichoučku otevřela dveře a po špičkách došla až k Davidovu pokoji. Tam tiše zaklepala a pak vešla. Hned jak jí David uviděl rozzářily se mu oči a okamžitě Klárku objal. Nemluvili, to nemuseli, mluvili za ně jejich oči a rty. Dívali se navzájem do očí a pak se dlouze líbali…

Klárka dobře co se stane, když se rozhodla jít za Davidem do pokoje. Věděla, že přijde ta chvíle o které takovou dobu snila. Věděla, že teď se stane to čeho se Sofie tak obávala.

Ztráceli se v dlouhých polibcích a jejich ruce se dotýkaly veškerých míst těla toho druhého. Ani nevěděli jak a leželi vedle sebe na posteli jako jeden člověk. Jejich těla se spojila v jedno. Klárka se tiše kousla do rtu, ale bolest, kterou pocítila byla nesrovnatelné s tím nádherným pocitem, který se jí rozlíval celým tělem…

Klárka ležela v Davidovo náručí a poslouchala tlukot jeho srdce. „I love you Klára.“ Řekl tiše David. Klára se usmála a odpověděla: „I love you too, but…“ David jí však zastavil a řekl, že jejich láska nemá žádné ale. Jenže v tom s ním nesouhlasila, co Sofie, co Mark a hlavně co Syndy? Na to však měl jasnou odpověď – On zítra odjede a nějak zařídí, aby mohla i ona přijet za ním a bydlet s ním na koleji a třeba… Ale teď ho pro změnu zastavila Klára. Ona přece nemůže odjet pryč. Rodiče by jí to neodpustili a i kdyby se rozhodla utéct, tak nemůže. Vždyť nemá ani povolení k delšímu pobytu v Anglii. Může tu zůstat jen tři měsíce. Pak jí vízum propadne a ona prostě bude muset pryč. Kdyby tu mohl David zůstat byly by to tak krátké a krásné měsíce, ale takhle jí připadá, že se povlečou jako celé roky.

Políbil jí a pak vzdychl. Nevěděl, co dělat. Situace byla beznadějná, jenže jeho city tak silné. Tolik chtěl zůstat s Klárou, tolik si přál s ní strávit každičkou minuty s těch několika měsíců, co zde zůstane. Ale věděl, že Klárka má pravdu. Žádné řešení neexistovalo nebo na něj alespoň ani jeden z nich nepřišel, a tak raději mlčeli.

Leželi a užívali si poslední společné chvíle, které si tolik přáli vyrýt do paměti, aby měli alespoň na co vzpomínat ž budou odděleni jeden od druhého.