Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChrobáctví
03. 09. 2004
4
1
2936
Autor
Barman
Jednoho jarního dne opustil svou kuklu brouček Pepík. Byl to chrobák, a tudíž i hypochondr, což vám sice žádný biolog nepotvrdí, ale je to tak. Pořád si stěžoval, že ho pálí krovky, a také ho věčně zlobila tykadélka, jež ho tloukla do očí. Toulal se smutně paloučkem, pozvolna přikusoval sedmikrásku a byl takový celý polámaný. Tu potkal stonožku Matyldu, která mu prozradila, že nejlepší ze všech léků světa leží na dně nedalekého jezírka. Pepík si povyskočil radostí, nenechal ji ani dopovědět a už mazal k jezírku. Když tam doběhl, uvědomil si strašlivou zradu. Neuměl totiž plavat. Pomyslel si, jak si z něj asi Matylda utahuje, protože se utopí a skutečně už nic neucítí. Pořádně se rozzlobil a rozhodl se naučit plavat. Voda byla studená a on se na mělčině snažil dělat tempa. Nešlo to. Zkoušel to pak každý den a zkouší dodnes, protože chrobákům to holt nejde. Stal se však otužilým, a tudíž i odolným vůči chorobám, a tak si už nikdy nemusel stěžovat. Byl to šťastný chrobák, čest jeho památce.