STŘÍZLIVÉHO MĚ NEDOSTANOU ASI

Myslel jsem, že mu uteču. Ale když jsem udeřil hlavou o kámen, poněkud jsem znejistěl a z kapsy vytáhl krabičku Startek. Měl jsem v ní schovaný prezervativ. Přetáhl si ho přes hlavu. A takto vybaven jsem vstoupil do Jednoty, kde jsem si samozřejmě jako obvykle chtěl koupit čučo. Jenomže pět minut po mém příchodu, se za mými zády ozval křik. Už podle zvukomalebnosti hlasu jsem usoudil, že to bude jistě on. A tak jsem se ani neotočil a byl rozhodnut ho již od samotného počátku pečlivě ignorovat. Jenže mu to nakonec nedalo, stoupl si přede a začal mi křičet přímo do obličeje a celý mi ho poprskal. Prodavačky se začaly smát a divě tleskat. Shledával jsem na nich blahosklonností sobě vlastní, že jsou skutečně šťastné. Vytáhl jsem z regálu láhev čuča. Posadil se s ní na špinavou a neudržovanou podlahu, otevřel ji a přihl si z ní. Rázem mým tělem projel životodárný slastný pocit, projevující se mrazením. V žilách se mi rozproudila horká krev obohacena kvanty alkoholu. Přestal konečně křičet, poklekl vedle mne a chtěl dát napít. Nebyl jsem sice jeho kamarád, ale proč bych odmítal nějakého blbečka. Vždyť už sám o sobě jsem vypadal dost retardovaně. Ale z nějakého mi zvláštního, vnitřního popudu, jsem to víno vypil nakonec sám a jemu nezanechal ani jediné kapky. Poněkud ho to rozezlilo a pokusil se mě zardousit. Ale mě zaujalo něco docela jiného. Jak jsem dokázal vypít to víno, když mám přes hlavu stále přetažen ten prezervativ? Buď jsem hodně talentovaný a nebo blázen. Přeci jsem to víno na sebe prostě jen nevylil?! Ale také můžu být jen docela obyčejný hypochondr. Stáhl jsem si prezervativ z hlavy a přetáhl ho pro změnu přes tu jeho. Vypadal teď už docela jako naprostý imbecil. Ale já posmutněl. Svět bez prezervativu vypadá teď odpudivě. I ty prodavačky. Když jsem měl přes hlavu přetaženou prcgumu, přišli mi veselé a roztomilé. Ale teď jedna z nich nedočkavě chrastila pokladnou. Další si přichystala sekáček na maso. Pravděpodobně jenom proto, aby mě mohl lehce a kdykoli zabít. A jiná si zase otevřela láhev whisky a odešla s ní do skladu. Odkašlal jsem si a vyrazil za ní. Ještě nikdy jsem nebyl v žádném skladu a tohle byla jedinečná příležitost. Ta prodavačka měla tak padesát osm let. A byla to výrazně vysoká chemická blondýna se zadkem osmnáctileté osobnosti z televizní obrazovky. Naskýtala se tu jistá naděje, že bych ji mohl omráčit úderem tupého předmětu a uzmout onu láhev whisky ještě dříve, než ji celou vypije. Dělal jsem proto dlouhé a svižné kroky, abych ji neztratil z dohledu. Ale šla jako nějaký ďábel. Netrvalo dlouho a kdesi mi zmizela. Ale třeba uměla jen čarovat. Kdoví.

Ocitl jsem se ve zvláštní nevelké místnosti. Dost možná právě v tom skladu. Netušil jsem však, že něco takového může skýtat toliko přepychu. Na divanech se tu válely nahé a bohaté Turkyně kouřící opium, jako kdyby šlo snad o nějakou Francouzskou riviéru. Visely na nich ohromné a jistě i velmi cenné šperky. Mohly však být dost dobře živé, jakož i mrtvé mechanické hračky. Drahé hračky pro pány. Už mě to tu však přestávalo bavit. Stýskalo se mi po obyčejném světě. Po květině, stéblu trávy, pivu a Startce. Obrátil jsem se k odchodu a nad východem spatřil nápis: LABYRINT.

No to je skvělé, pomyslel jsem si. A teď budu i dokonce bloudit. Nevidím tu totiž nikde žádnou Ariadninu nit. Ale nehodlal jsem vůbec nic řešit. Teď prostě jen zavřu oči a probudím se. Jistě to celé totiž nebylo nic jiného, než sen. Pravděpodobně asi teď ležím v posteli a pokouším se probudit. Ale když jsem znovu otevřel oči, uvědomil jsem si, že sedím na toaletě u Pavlíků, seru a čtu povídku Stařena od Daniila Charmse. Za dveřmi močí vzteklý dav lidí. Slyším hlasy, urážky a odkapávání moče do korýtka. Pak kdosi přidušeně hýkne a někdo komusi rozbíjí hlavu o dochcané bílé kachličky.

,,Ale no tak chlapci, že už vám nenaliju pivo.“ Slyším mi tolik povědomý hlas hospodského Lojzy a dostávám tak neskonalou chuť na pivo. Vytrhnu z knížky pár listů a pokouším se spláchnout. Jenomže už tu přede mnou byl Jude a ucpal hajzl ručníkem, kterým si vytřel řiť, protože tu jako obvykle nebylo žádné známky po přítomnosti toaletního papíru. Nicméně jsem i přesto sebevědomě zvedl prkýnko a s hrdě vztyčenou hlavou se jal ubírat zpět do lokálu. Věděl jsem prostě o sobě v tu chvíli, že jsem dokonalý intelektuál. Mám vize, styl, halucinace, ale především kvalitní sny plné absurdna.

5. září 2004

Chlív out