Nový život - 11.část

Po chvíli se Syndy zvedla a pokynula Kláře, že jdou do školy. Neptala se jestli chce jít s ní nebo jestli dojedla prostě dala jasný příkaz a víc jí nezajímalo. Klára poslechla a přidala se k ní.

Celou cestu nemluvili snad jen na několik pichlavých poznámek, kterými Syndy Klárku obradovala. To ale Klára ignorovala a snažila se vydržet tuhle hroznou situaci bez slz, které se jí tolik nutily do očí. Naštěstí asi v půlce cesty potkali Lucy, která docela uvolnila atmosféru a tak se Kláře hodně ulevilo. Věděla, že Lucy všechno ví a právě proto se snaží, aby trochu uklidnila vzduch.

Cesta do školy tedy uběhla relativně dobře, ale i tak když se Syndy jako vždy odpojila a přidala se ke svým kamarádkám, Kláře se hodně ulevilo. Hned se zavěsila do Lucy a začala jí všechno vyprávět. Tolik to potřebovala někomu říct a Lucy byla jediná komu mohla natolik věřit. Aby si mohly v klidu promluvit zašily se na dámské záchody, kde v tuhle dobu nikdo nebýval.

Když Lucy vyslechla jak se Klárka musela rozloučit se svou velikou láskou měla téměř na krajíčku. Ona sama tak silnou lásku nikdy nepoznala, a i když po ní tolik toužila teď byla ráda, že nemá nikoho koho by tolik milovala, protože kdyby o něj musela přijít stejně jako Klárka asi by trpěla samotou mnohem více než teď,protože by věděla jaké to je, když je s někým koho miluje. Věděla, že nemůže Klárce nijak pomoct a tak jí alespoň objala, aby jí dokázala, že je s ní a že ať se stane cokoliv pomůže jí.

Když se ozval zvonek obě se zvedly a vydaly se do třídy, kde už na mě čekala Marcela a Niki, které je hned zavalily otázkami, kde celou dobu byly. Lucy jim řekla, že se zdržely po cestě a ani jedné z kamarádek to nepřipadalo nějak divné a tak hned přešly k tématu, které jim přišlo mnohem zajímavější – jejich učitel Greg má prý pletky se strašnou profesorkou matematiky.

V běžném prostředí třídy a s kamarádkami se Klárka cítila o  moc lépe a na krátké chvíle se jí občas podařilo zapomenout na tu hroznou bolest, které jí kolovala celým tělem. Ale pak jí sebemenší detail připomněl Davida a bolest byla zpět. Naštěstí vždycky, když si Lucy všimla, že najednou zesmutněla zapojila jí do rozhovoru a Klárce bylo zas na chvíli lépe.

Ve škole to tedy uteklo docela rychle, ale jak se blížil okamžik návratu domů začala mít Klára zase obrovský strach. Hned jak vyšli na školní dvůr Syndy zde už stála se svými kamarádkami a okamžitě jak Kláru zaregistrovala jen tak pohodila rukou, aby šla k ní a pak se dál klidně bavila s kamarádkami.

Klára se raději rozloučila s Marcelou a Niki a potom i Lucy, protože jí bylo jasné, že zde asi bude stát dlouho a toho chtěla kamarádky raději ušetřit. A udělala dobře, protože od doby, co holky odešly už uplynula možná půl hodila a ona tu pořád bez všimnutí stála…

Asi po dalších deseti minutách se Syndy od hloučku odpojila a milostivě se vydala společně s Klárou domů.

Bohužel cestou domů nemohla Klárka doufat, že potká Lucy nebo jinou kamarádku, která jí zachrání před cestou beze slov. Ale tentokrát se Syndy rozhodla, že mlčet nebude, i když by Klára bývala byla za mlčení raději. Protože Syndy se rozhodla říct Klárce vše co měla na srdci už delší dobu.

Klára ani nestíhala překládat, ale pochopila asi tohle: „Jak se cítíš? Doufám, že zle, protože to je přesně to, co si zasloužíš! Když jsi přijela myslela jsem, že bychom spolu mohly dobře vycházet. Dokonce velmi dobře, ale ty jsi se od začátku chovala odmítavě. Nabídla jsem ti přátelství a doufala, že časem se změní v něco silnějšího třeba dokonce v lásku. Jenže ty si musela svést mého hloupého bratra! Ale potrestala ses sama, protože má matka ti nikdy neodpustí a bratra už nikdy neuvidíš! Ale abys viděla, že já jsem lepší než ty nabízím ti druhou šanci...“ Pár vět Klárce nejspíš uteklo, ale tohle k pochopení plně stačilo.

Syndy natáhla ruku směrem ke Klárce a čekala zda jí ta ruku podá. Když Klárka nereagovala, Syndy dodala: „You can to be with me or opposite me!“ Klára věděla, že nemá na výběr. Musí tu strávit ještě tři měsíce a pokud Syndy odmítne bude tím pádem proti ní i celý zbytek rodiny. A tak tedy natáhla i svou ruku a vložila jí do té Syndyiny nabídnuté. Ta se usmála a ruku stiskla s takovou radostí, že jí bylo chvíli bylo Kláře snad i líto.

„Snad mi to pomůže přežít ty zbylé měsíce.“ Pomyslela si Klárka při pohledu na jejich spojené ruce.