Anna

Jednou jste bezoblačným úsvitem,
Podruhé soumrak v netichnoucí bouři,
Potřetí lesní studánka,
Počtvrté vlnou ve svárlivém moři.

Někdy jste jako jarní déšt,
A jindy padlý sníh,
Poránu vánku něžné dotyky,
V podvečer úder vichrů mrazivých.

Vteřinu temná kosmu dálava,
Minutu třpytné hvězdy zář,
Oběma póly planety,
Lunou, co neodvrací tvář.

Nejprve louka vprostřed květu,
A potom kamenitý břeh,
V nádechu úhoz kytarových strun,
Výdech by jeden nezaslech.

Možná, že ...
Přeci jen ...
... Jste pouze jedna,

Máte však na tisíce jmen.