Kain a Abel

ON:

Sám sebou proklínán, budoucnost v minulosti,
za plotem ostnatým mnich v kutně lásku káže,
staccattem polibků zabíjím v noci den,
svit řasy na prsou je na stesk malá ráže.

ONA:

Láskopad dokončil sjednané dílo zkázy,
napij se říční mlhy potažené cáry kůže,
na věži kostelní smrt půlnoc odbíjí
v hlubině očních důlků hoří jí plátky růže.

ON:

Střep zvolna hloubí mi do dlaně další jizvu,
kdesi se mi ironicky vysmívá touhy ďábel
stojím  tu na mostě, koukám se do hlubiny,
Ty jsi můj živý Kain, já jsem Tvůj mrtvý Ábel.

OBA:

Příběhy nekončí, dokud čtem jejich stránky,
život se v popelníku přes vajgly líně vrší,
budem se milovat pod dekou od babičky
dokud nám do vzpomínek ze srdce slzy prší.