Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModré zlato
Autor
Quarryman
"Au!" Další modrá mě trefila přímo do hlavy. Samozřejmě, že to nebylo žádné bolestivé au!, protože když vám na hlavu spadne švestka, tak to nebolí. Naopak, máte radost, že se pro ni nemusíte natahovat. Jsem veskrze líný člověk. Nemám rád uklízení, nemám rád utírání nádobí, nemám rád vysávání ani umývání auta. Přesto se jednou za rok objeví práce, kterou nadevše miluji a kterou dělám s upřímnou radostí a zaujetím - sbírání švestek. Švestkám se tady u nás říká "trnky". Nejspíš proto, že odrůda Durancie má na větvích ostré a často hezky dlouhé trny, které jsem si ostatně, při svých výletech do koruny stromu, nejednou zabodl do dlaně. Na přelomu srpna a září to začíná. Můj otec pod každým stromem poseče trávu hezky na krátko a u nedělního oběda jen tak mimochodem prohodí: "Vypadá to letos na solidní úrodu. Když sa zadaří, budeme si zas po Novém roce hrát na alchymisty." Za ty roky už vím, co to znamená. Budeme se snažit vyrábět zlato ze švestek. Jeden můj bratranec z Prahy často říká: "Jó, vy tam na tý Jižní Moravě, jen si posedáváte ve sklípku, popíjíte vínko a slivovičku, vám je hej." Nejspíš si myslí, že prostě zajdeme do sklepa, kde máme dva kohoutky, jeden na bílé víno a druhý na červené. A v rohu ještě jeden na slivovicu. Prostě otočíme a už to teče. Letos v létě jsem vzal bratrance za svým kamarádem Frantou Ožgrúdkem. Fanoš Ožgrúdka je vpravdě ryzí vesnický člověk. Má vinohrad, trnkový sádek, chodí do kostela a je plný "lidovej múdrosti". Ani jsme ho nestačili pořádně pozdravit a už mě i s bratrancem táhl do sklepa. Nalil do tří štamprlí čiré tekutiny, odněkud vytáhl kus slaniny, a po přípitku "do jednéj nohy", "do druhéj nohy" a "do třetí nohy" se pohodlně rozvalil na lavici. "Jó, vy tady na tý Jižní Moravě..." spustil můj bratranec. Věděl jsem že to bude voda na Fanošův mlýn, tak jsem mu pošeptal: "Fanošu, vysvětli toťkaj bratrancovi, co a jak." Nemusel jsem ho dvakrát přemlouvat. "Tož počúvaj, ty hrtúňu pražský, co ty si myslíš, že my sa tu eném váláme?" pronesl zvolna, ale přísně Fanoš a ukázal na bratrancovu nedopitou skleničku. "A tá slivovica, co zrovna slopeš, to nám naprší? Nebo na to máme nejaké speciální vrty?" "To přeci není žádná práce, posbírat jednou za rok pár švestek," ohradil se bratranec. "No ja, to si myslíš, ty trúbo," ušklíbl se Fanoš, "ale sbírání trnek je velká věda." "Věda? Votřepu švestky, nasypu do sudu a za pár měsíců to proženu destilací," otočil se bratranec na mě, "viď?" Já jsem se jenom zkoumavě podíval na Fanoša. Ten nám všem dolil slivovice, zhluboka se nadechl a začal svou přednášku o správném sbírání trnek. "Každú spadenú trnečku mosíš vzít, hezky prohlédnút, esli néni špatná, zhnilá nebo plesnivá, nahrubo ju očistíš od nalepeného blata nebo trávy, odtrhneš stopku a hodíš tú trnku hezky do kýbla. To samé uděláš ze fšeckýma spadenýma. Hezky jednu po druhéj." Fanoš to vykládal s takovým zaujetím, že naprosto strhl bratrancovu pozornost. "Jak to máš pozbírané pod stromem, možeš natáhnút plachtu, vylézt na strom a třepat. To sa potem z téj plachty lepší zbírá. Esli máš nazbírané aspoň tak ze tři metráky, už sa ti to vyplatí pálit. Necháš trnky v bečce, zasypeš cukrem, aby sa udělal koláč a necháš kvasit. To je potem vúňa." Fanoš mlaskl a kopl do sebe další štamprlu slivovice. Viděl jsem nevěřícný výraz v bratrancových lesknoucích se očích a v duchu jsem se pousmál. Věděl jsem, že to nejdůležitější mu Fanoš zatajil. Totiž, že to všechno se musí dělat s láskou. Někdo sbírá trnky pro peníze. Pokud dodrží výrobní postup, může mít dobrou slivovici. Ale to, co odlišuje výbornou slivovici od té dobré, je právě láska s jakou se trnečky sbírají. Je to poznat i v chuti a vůni konečného produktu. Nemusíte mi věřit, jestli nechcete, ale já jsem v tu chvíli přesně onen jemný závan čistého srdce ucítil ve Fanošově slivovici. |
|