Fragment

   Z nečistě vzňatých trav střevličích houfů teče

   měděné magma. Démon zpupně trůní,

   výhní se zpíjeje. A spasmodické křeče

   zděšených sfér, žíhaných čmoudem vůní.

   Běsnící vedro, kvasem jich trpíc, drásá

   vlastní své útroby . Strunkají stařečtí cvrčci,

   splihlý dráždíce chtíč. Vilná vražda se krčí

   pod chlípnou zemí, jež lenivě sukni kasá.

   Polední démon tehdy, zraky byv krhavými

   slunce, jež vrcholilo, takto ztupil,

   vítězně rozhlédl se, z výhně upil,

   nedbale důtky vzal švihl jimi.