Podzim

          Listí padá na  zapopílkované ulice. 

        Na prázdné ulice.

        Padá na kanálů poklice.

        Jdeš sám.

        Sám tímto pochmurným místem,

        bloudíš po městě, po parku, po cestě.

        Už skoro všechny listy spadly, slétly z těch teď

        už holých stromů, jsou všude! I okolo domů.

        Ty se nezastavuješ, jdeš pořád dál a dál, jsi tak sám.

        Já kvůli tobě slzy v očích mám.

        Proč bys také stál?

        Nevíš kam bys šel.

        Zastavit bys chtěl.

       Ale nejde to!

       Stejně nemáš kam jít.

       Říká se:"musíš moc chtít, chtít a věřit že dokážeš zastavit".

       Co uděláš až zastavíš?

       Nevíš?

       Nedivím se ti.

       Pořád máš sice naději, ale už malou, už skomírá, už pomalu umírá.

       Nevíš co se stalo.

       Říkáš si ne, já zachráním tu špetku naděje.

       Probudil jsi se.

       V očích slzy.

       Byla to jen další intrika života?

       Byl to lásky klam?

       Asi ne, pořád jsi sám.

---