Putování po Krkonoších - díl I

Prvním tipem na pěkný výlet nebude (možná oproti očekávání) Sněžka, ale procházka mnohem pohodlnější. Dobře si pamatujeme, že namáhavé tůry nám nikdy nešly v prvních dnech - a výstup na Sněžku spojený třeba s návštěvou Luční boudy a návrat možná přes Výrovku patří rozhodně k těm náročnějším. Na dnešní výlet si ale víc, než kdy jindy, naplánujte to nejjasnější počasí, jaké lze. Výchozím bodem by mělo být Vrbatovo návrší, na které se dá dostat dvěma stejně lákavými způsoby - takže ponecháme na Vás, který zvolíte. Trochu dražší, ale zajímavější a také náročnější je dojet do Špindlerova Mlýna, zde nechat auto na parkovišti u spodní stanice lanové dráhy na Medvědín a lanovkou se nechat vyvézt - zhruba v horních 2/3 se při dobré viditelnosti vynoří v dálce Sněžka - přesně opačným směrem, než kam Vás veze lanovka. Až se z horní stanice lanovky dostatečně vynadíváte na panoráma Špindlerova Mlýna s pozadím hor, vydejte se zprvu po žluté přes Svinské louže (po zajímavém dřevěném chodníčku) a posléze po červené na Šmídovu vyhlídku, odkud je báječný rozhled do Labského dolu - ostatě ten dnes nevidíte naposledy. Po zastávce na Šmídově vyhlídce pokračuje po červené až k silnici, po které dojdete zbylý úsek až k Vrbatově návrší. Druhá možnost je méně namáhavá - ovšem bez jízdy lanovkou, bez výhledu na Špindlerův mlýn i bez Šmídovy vyhlídky: Odbočku na Špindlerův Mlýn ve Vrchlabí minete rovně a autem dojedete po hlavní silnici až do Hrabačova. Zde odbočte vpravo na Vítkovice a Horní Mísečky. Zpočátku téměř rovná silnice podél potoka bude stále nabírat na stoupání až po přibližně 15ti km dojedete na placené parkoviště, kde je nutné auto nechat a využít kyvadlové dopravy autobusem právě na Vrbatovo návrší.  Ať už prvním nebo druhým způsobem - dostali jste se na Vrbatovo návrší. Zde máte poslední možnost koupit něco k jídlu či pití - čekají Vás asi 4 až 5 hodin chůze těmi z nejkrásnějších míst. Od autobusu a Vrbatovy boudy se dejte po červené napravo od cesty k mohyle Hanče a Vrbaty - směrem k Labské boudě. Hned po prvních pár metrech Vás cesta začne hýčkat příjemným mírným klesáním, minete betonové bunkry z války, Hančův pomník a pokud se Vám vydaří počasí, otevře se před Vámi to nejkrásnější panoráma, jaké jste nejspíš vůbec nečekali. Asi 3 km před Vámi uvidíte Labskou boudu, nad ní Sněžné jámy, od nich nalevo Violík. Nedejte se vyděsit pocitem, že jsou přílš daleko - všechna tato místa dnes uvidíte ... a to jich další polovinu ještě není vidět. Cesta k Labské boudě je překrásná - zanedlouho dorazíte k pohádkovému Pančavskému vodopádu, od nějž se Vám otevře úchvatný pohled do Labského dolu, který si můžete z jiného úhlu zopakovat o kousek dál na Ambrožově vyhlídce a z několika dalších nepojmenovaných míst. První tři kilomery od Vrbatova návrší končí u Labské boudy. Pokud se nestal nějaký zázrak, uvítá Vás zde velmi smutný pohled na chátrající uzavřenou budovu, možná bude otevřený nejvýš malý kiosek ve vestibulu. Z Labské boudy se dejte po žluté značce, přejděte nenápadný potůček - Labe - a pokračujte dále po Koňské stezce stále po žluté. Příjemný sestup vystřídá naopak stoupání, ale mohu Vám slíbit, že je to dnes jediné větší stoupání. Koňská stezka se místy zdá trochu dlouhá - její podstatná část je zcela přímá a působí dojmem nekonečnosti. Občasné ohlédnutí zpátky je ale úchvatné ... a budete mile překvapeni, jak daleko už je mohyla Hanče a Vrbaty, odkud jste vyšli. Před koncem Koňské cesty nepřehlédněte Kamennou studánku - je pár desítek metrů vpravo od ní. Nečekaně brzy se před Vámi pak vynoří polská věž u Sněžných jam. Ať se propadneme, jestli zde nebude foukat studený vítr. Až dojdete přímo ke Sněžným jamám, otevře se Vám další nádherný, dosud zcela skrytý výhled - tentokrát daleko do Polska. Protože jste přibližně v polovině výletu, trochu si propočtěte, kolik máte ještě času, aby Vám nedejbože neujel poslední autobus z Vrbatova návrší zpátky na parkoviště v Horních Mísečkách. Při rozumném tempu ale zbývá času dost - budete potřebovat ještě asi 2 až 3 hodiny k návratu. Pokud budete mít nadbytek sil i času, můžete si zajít kousek po červené napravo po úbočí Vysokého kola, neboť je odsud z mnoha míst krásný výhled na Sněžné jámy. Náš výlet ale pokračuje směrem opačným - po červené vlevo, směr Violík. Tento roztomilý kopeček Vás svou titěrností jistě zláká ke zdolání - ostatně i z něj je hezký rozhled. Po pohodlné cestě pak pokračujte dál k České budce, což oproti očekávání není turistická chata, ale pouhé rozcestí, u kterého jsou obvykle do špičatých iglů vyskládány dřevěné tyče k zimnímu značení cest. Než odbočíte vlevo po žluté k prameni Labe, všimněte si na opačné straně v dálce hezké budovy na vrcholku jednoho z kopců na polském území. Po vcelku krátké době pak dojdete k prameni Labe a odsud Vás čeká snad jediný poněkud nudný úsek k mohyle Hanče a Vrbaty - cesta je asfaltová a výhled již nenabízí nic nového. Také se o své přihlásí pravděpodobně již únava a tak asi po další 2,5 km rádi zjistíte, že jste zpátky u stanice autobusu. Absolvovali jste přibližně 10km okruh po pohodlných cestách bez výraznějších převýšení (snad krom Koňské cesty). Celý okruh vede velmi osobitou krajinou náhorní plošiny, lemován kosodřevinou i rozsáhlými travními porosty. Z celého srdce Vám na ně přejeme pěkné počasí - zejména v okolí Sněžných jam bývá i v letních dnech poměrně chladno a větrno; také bouřka v této rovinaté oblasti nahání trochu strach. A kam se vydáme příště? Příště bychom se mohli pokusit o zdolání symbolu Krkonoš - Sněžky.