Kýč

Kresba barvou, bez štětce i vody,

kresba vláhou, bez milence i vlohy.

Kresba zelená, i bílá, jen nepotištěna kniha.

Bez bázně i strachu, stojí po klena v prachu,

bez víry i naděje, stále čmárá kroupěje.

Nevidí i neslyší, jenom tahy nanáší.

To není umělec, to je  šílenec,

je nahý, na tváři má ruměnec,

na náměstí stojí, sám tam jistě není,

a tak čmáře do setmění.

To není umění, to není kýč,

tak proč utíká z tohohle světa pryč?

Proč dává si svou dávku znovu?

Proč upadl, do zapomnění davu?