Dingač

Nad ránem zastudilas holka

jak šála obalená v sněhu

už jenom s prázdnou hlavou koukám

kdes nechala svou lásku, srdce, něhu

zavřel jsem okno s okenicí

aby k nám nemoh ranní mráz

byl srpen-září, zima ještě spící

ten chlad šel z tebe, ze mě, z nás

piju tu víno z Dalmácie

to pro tebe, z jižních slunných svahů

požitek z něj, je však jen utopie

podleh jsem dobro-špatnejm mravům

a tak ti posílám z Dingače jen zátku

chutná teď hořkostí a solí

nech si jí, pro mě za mě, napamátku

připomíná, jak život občas bolí

jsou v ní i sny i realita

společné chvíle nad lupetem a sýry

je tam i láska, někde v koutě skrytá

i kousek mojí dobrodružný víry