Ztracená

Jdu deštěm smáčená, ukřičená, ubrečená.

Křičím, sama jsem z toho vyděšená.

Ulice míhá ulici a já jdu stále dál. Mám čím dál

tím větší depresy.

Neřídím svoje kroky, řídí je jen bolest a strast.

Ztratila jsem tě? Nechala tě někde vzadu?

Počkej, jen řekni, stál bys o mě vůbec?

Klíče a omyly, ani jedna z těch věcí by nesmyla

hříchy z mých myšlenek.

Zavřené knihy, tisíce nenapsaných dopisů

křičí na mě ze všech stran.

Jak můžu ztratit, co jsem nikdy neměla?

Já jsem se snad docela zbláznila.

Už zase jsem si slíbila, že lásku odepíšu.

Ale pak najednou objevíš se ty,

a já zase spadnu do propasti ze které se těžko leze ven.

Jsi tam a zase tady a já nevím co s tím.

Co mám dělat? Křičet, ječet, řvát, nic nezabírá.

Tak co? Co mám dělat? Kdo mi poradí?