Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senevolnost, cesty a myšlenky, které po nich jdou:
Autor
HCtekk
ve městě je už druhý týden pozdvižení! okolní louky dokázaly svou skutečnou plodnost až nečekaně velkou úrodou houbiček. oči normálních stereotypních občanů se vyděšeně lesknou, když pozorují desítky dvou- a vícečlenných skupinek vláčně se pohybujících mladých lidí, kteří se buď hystericky smějou nebo vedou naprosto nesmyslné a nicneřešící rozhovory. město vibruje všeobecnou atmosférou šílenství. právě jsem se vrátil z vyčerpávající třídenní exkurze do fantastických hlubin vlastního podvědomí a myšlenek blízkých přátel. tam jsem pochopil, že...
iracionální symboly našich neuspořádaných životů nás obtékají jako myšlenky vystavované na odiv očím kritických pozorovatelů
a vytvářejí naší mystickou auru nevyvrátitelných argumentů,
plynoucích v ozvěnách hájem pohybujících se stromů,
jejichž zkroucené a zvlněné větve se pro lačné vnímající oči skládají v ornamenty, zachycující naše nejskrytjší podvědomé tužby a pocity.
pocity viny a pocity nerozhodnosti nás staví před dilemata a každé rozhodnutí znamená hlubokou změnu v našem dosavadním životě.
jsme jako nazí křídoví andělé, kteří mlčenlivě stojí uprostřed chladným světlem prozářených hájů mladých stromů
a jsou omýváni proměnlivým počasím několika posledních rozvláčných let.
jsme jako nahé mlčenlivé sochy, bezradně hledící vstříc novým obzorům.
všichni společně se pohybujeme v mystickém rytmu proměn, ale každý z nás je při hledání směru další cesty osamělou loukou vlastních nadějí a pocitů viny.
pocitů nenapravitelných křivd, které jsme způsobili vlastní nerozvážností a které nás teď pronásledují jako děsivě tiché stíny ve špatně osvětlených uličkách,
melancholických pocitů politováníhodných figurek v nedohrané šachové partii mezilidských vztahů.
branami vnímání se stále vracíme a doufáme, že najdeme to, co jsme ztratili a to, co jsme opustili,
abychom se stali tím, čím jsme nyní.
ale to hledání je nekonečná pouť odnikud nikam,
jako plahočení se ubožáka trýzněného žízní mílemi vyprahlé pouště poseté kameny, na nichž se vyhřívají škorpioni.
prsty slepých a šílených géniů rozeznívají obnažené tajné struny naších emocí a s nečekanou virtuozitou je rozechvívají vibracemi kolektivní harmonie.
náš smích je naší pracně vyšlapávanou stezkou v propleteném rákosí každodenní absurdní reality,
je terapií nemocných hlubin našich osobností.
z krůpějí smíchu klíčí nové svěží myšlenky jako čisté květy křehkých lilií v úrodných zahradách naší imaginace a kreativity.