Zapomění

Sedím tu u nebe, sedím tu v trávě,

právě mi hraje vítr,

přímo jak v ráji jsem.

Co bych byl bez tebe,

co bych byl bez větru, lásky a víry. . .

Pouhý sen přeběhl mi přes rozum,

stojím a objímám stromy,

pak připadám si,

že nejsem tak úplně sám.

Ty jsi teď pryč a já jsem tady,

chtěli jsme být spolu,

ale kdosi překazil nám naše plány,

A proto lehnu si do trávy

a posypu se květinami.