Hvězdička

Podíval jsem se do tvých očí a spatřil Osud.

"Ty jsi Eli viď?" zeptala si se.

Dlouho jsme si povídali, smáli se a skvělý kamarádi se z nás stali.

Proč jsem se utopil v tvých očích? A dal ti celou svoji duši?

ˇPamatuji.. psala jsi mi:

"Elemmírë, už dlouho k Tobě cítím víc než přátelství, ale myslela jsem si, že nemám šanci. A teď znám pravdu a nevím co mám dělat... "

Dal jsem ti čas.. spoustu času. Přemýšlela jsi a nakonec...

"Chci to risknout" řekla jsi, a já otevřel dveře do ráje.

Běda.. nestoupej moc vysoko člověče, leč spadneš z velké výšky..

Nic není dokonalé. A přehlížení a chladnost jsem zvládal. s láskou a blestí, ale s radostí, že jsem po tvém boku...

"neznám tě" jako by jsi mi říkala každým pohledem když jsme byli spolu. A já trpěl.. trpěl a miloval.

"vše je krásné dokud se to nezničí" - citát neznámého autora

Bylo to tak krátké.. necelé dva měsíce, blížilo se naše výročí..

první problémy.. přišel šok..

"neměli bychom se raději rozejít" ? Srdce se zastavilo, každá setina sekundy trvala celý věk..

začal jsem bojovat. Bojovat proti Osudu. bojovat o lásku.

pak přišel listopad... piknik přátel.

"Už Tě prostě nemiluju" zarazila jsi kudlu .. velmi hluboko.

žádný polibek na který jsem celé dva měsíce čekal.. nic.

Dal jsem ti svoji duši a Ty jsi ji odhodila a pošlapala.

A pak se to opakovalo.. flirtovala jsi s ostatníma zatímco jsem brečel v lese a čekal na tebe.

"Mám z toho takovou radost, když tě vidím trpět" jako by říkaly tvé oči při každém z těch málapohledů co jsi mi věnovala...

A já věděl že jsem padl.

Padl jsem do sítě Osudu. Zarážíš každým dnem dýku hlouběji a hlouběji, otáčíš čepelí. Ano.. i teď ač už to bude rok.

"Mám kluka" řekla jsi s potěšením. Dělá ti to dobře když trpím...

A možná že lžu... že je tohle jen můj zkreslený názor.

Ale nikdo nemůže pochopit tu bolest. A ani pár řádků to nedokáže popsat. Stala jsi se mým andělem i ďáblem. Jen díky tobě jsem poznal lásku i tu největší bolest. Vděčím Ti za tak mnoho...

A přesto Tě mám nadevše rád. Hvězdičko