Příběh s kápí

Příběh s kápí

Kdo byl poslední dobou v Praze, možná si také všiml fotky muže s černou kápí na hlavě, který drží v rukou malého chlapce. Foceno přes ostnatý drát. Vydal jsem se za tou fotkou na výstavu World Press Photo a dozvěděl se, jaký příběh k fotce patří. Přiznávám se, že v první chvíli jsem onu osobu s kápí považoval za kata. Omyl. Byl to válečný zajatec americké armády, držený přesně podle pravidel, tedy s černou kápí na hlavě a svázanýma rukama. Ruce mu nakonec rozvázal americký voják, a tak mohl obejmout svého syna, který se svého otce odmítal pustit.

Chybami se člověk učí a tak jsem cestou z výstavy přemýšlel o své první asociaci. Neznalý nejnovějších technik zatýkání, šáhl jsem po do té doby jediné asociaci, popravě. To by se jistě nestalo, kdybych si všiml, že kápě nemá otvory pro oči – podle příruček americké armády je to efektivní způsob dezorientace zajatých a její nasazení je rychlejší než u staré verze, pásky přes oči. Katu nejspíše nejde o dezorientaci, ale o zakrytí tváře – před krví a možná i před pohledy.

Myslím, že podstatným kontextem vyfotografovaného příběhu je právě ta kápě, která je logickým vyústěním toho, jak USA právně a rétoricky definují své tažení proti teroru. Chytrá právní úprava, která pro zajaté zavedla termín „nezákonný bojovník“ zbavila věznitele povinnosti plně ctít mezinárodní právo, neboť to zná „válečného zločince“ a „zajatce“ - to otevřelo dveře novým praktikám při vyslýchání. Kápě zakrývá člověku celou tvář a tím ho symbolicky staví i mimo živočišné druhy, kterým říkáme „němé tváře“. Tvář mluví - a mluví naléhavěji než fotky. Příběhy termínu „nezákonný bojovník“ a kápě se sbíhají v příběh mučení v Abú Ghraib. Tato souběžnost tvoří část kontextu oceněné fotky.

Kontext. Nedávno jsem četl v Respektu, že někdo významný prohlásil za nutné „dekontextualizovat“ terorismus. Vskutku – fotky z Beslanu, Liberijské války nebo jedenáctého září zobrazují utrpení velice naléhavě. Pohled na hrůzy je absolutní a těžko k němu něco dodat. Na druhou stranu, odmítnout příběh fotografie může vést k nepochopení, které snadno vyústí v nepřiměřené jednání. Jeden můj kamarád mi vyprávěl o člověku, který se rád připlete do bitky, aniž by věděl oč jde. Vždy se ale přidá na stranu slabších.

          V českých médiích proběhl první pokus o dekontextualizaci terorismu brzy po jedenáctém září. Přišel s ním Ladislav Jakl, poradce Václava Klause a udělal to jednoduše: označil ty intelektuály, kteří uvažují o kontextu jako pátou kolonu teroristů. V různých podobách toto tažení probíhá dodnes. Stojí však na chybném ztotožnění snahy odpustit a snahy pochopit. Jean Améry, obět koncentračních táborů, při úvahách o nacismu připomíná, že osvítit neznamená očistit. Myslím, že není třeba cenzurovat příběhy, stačí uvěřit Amérymu.

Fotku najdete zde:

http://www.worldpressphoto.nl/index.jsp

Heslo unlawful combatant v encyklopedii:

http://www.wordiq.com/definition/Enemy_combatant

Brífink Ministerstva obrany USA, kde se pojem diskutuje:

http://www.defenselink.mil/transcripts/2004/tr20040520-0788.html ;

Zajímavá je tato pasáž úředníka MO:

"And we’ve been quite clear that the president had determined that the conflict with al Qaeda was not subject to the Geneva Conventions and that the conflict with the Taliban, while it was subject to the Geneva Conventions, people picked up as Taliban would be considered unlawful enemy combatants because we’ve had a character of how they fought.  So we had people that were in Guantanamo, we had people who were almost certainly known al Qaeda and who were known al Qaeda, people who were believed to have knowledge of either potentially pending terrorists activities, potentially in the United States and people who were believed to have knowledge of the 9/11 terrorist attack.  So this was the character of the people who were in Guantanamo, not prisoners of war, but unlawful enemy combatants and known al Qaeda terrorists.  And it was important to develop procedures by which these people could be interrogated and it was on that basis that what ultimately became the procedures that General Miller has now talked to at some length, were developed and it was a process established to develop those procedures."