Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pocit

07. 10. 2004
2
0
826
Autor
mezinka

Tohle jsem prostě já. hnijící v zemi a přesto doufající.. myslím,že takových je nás víc.. nebo se mýlím?

slaměnný klobouček přes oči...

hřejivé doteky slunce..

 

ležící pana v bodláčí

dětský smích co nemá konce...

 

zavřené oči.. obrazy života pod víčky

 duše v těle se otáčí

pak rozhodne se uletět..

obláček bílý vznese se

a tělo sluncem zahřáté...spí..

bdí... a čeká..

až vrátí se mu život a zas se probudí..

 

a zatím jemně splyne se zemí...

s trávou,se svěží zelení

vpije se do hlíny suché

a chvilku jí tak ukojí...

 Žízeň..

 

pít a žít...

mít ji ale chtít ji ukojit

potom BÝT.... a zas duši mít.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru