Plamínky a život

Sedim ve svym pokoji
a mám pocit že se mi všechno hroutí
jako domeček z karet.
A přitom se vlastně vůbec nic neděje.
Jenom rodiče na mě pořád křičej.
A moje holka mě už nemiluje.
A kamarádi na mě serou.
A všichni si jenom lžou.
A včera někdo někde někoho zabil.

A já si prohlížim svoje ruce
a vidim na nich krev.
     Jsem vrahem.
     Jsem vrahem vlastního života.
Ta krev je moje.

Něco končí
Něco začíná
Nemá cenu žít
ale pořád je to lepší
něž umřít.

Život skončil začíná život.
Zápalka uhasla ale plamen hoří dál.
Okovy věku opadly
ale řetěz viny tíží dál.
Osvoboď se!
Soukromá revoluce v týdle sklenici
a z dítěte je člověk.

Svět se změnil.
Zapomeň a hoř dál!

Nejsi sám.
Časem chytnou další.
A stačí jenom malá jiskra.
Aby zaplály.
Palmeny revolty.
Proti čemu?

Už nejsem dítě
ale nechci bejt dospělej.
Nevim co chci
ale záleží na tom?
Asi ne.
Stejně mi to nikdo nedá.

Tvuj život skončil
začína život.
Zapomeň a hoř dál!