Utop mě

Toliko moderní rap))

Utop mě,
v mojí utopii, že slunce nedotknu se,
utop mě, že hledám poezii ve tmě,
slova mizí mi v ústech.

Drť mě,
budu vzpřímen i když nevstanu,
na konci nitě se držet za zuby budu jak poslední cár prostěradla lnu,
zůstanu zapojen v systému,
v pozadí zbytkem páru bodů zůstanu.
Schodnem se v tom, že jsme v krvi stejný
jenom duše jiný máme
ventilky nevšímáme jim,
jak stín se za mnou line pravda
oblečena v taláru lži,
z očí obrazovky televizorů,
už svítá.
A ústa reproduktoru rozhlasu vábivých tónů dnešní doby pod prahem tlachá.
Já ležím vzpřímený,
drtí mě soudkyně v hábitu médií
u kontejneru společenských odpadků
přepěnívá z víka úložného prostoru
u mé výtky s pravdou
roste směrem nahoru,
na vrcholu rozeženu částečky smogu
a vidím jen moře z těch samých hor civilizačních snů,
soudkyně káže mi.
Já za to nemohu,
ten igelit jsem vyhodil
mám se snad stydět?,
že miluju duše ženy a u její neoděné siluety
se ukájím jak mnich s růžencem z lipa,
jak je sladký a kýžený
okamžik pravdy,
až ji shledám v časopise vnadů bez studu na titulní stránce pentdomu
lež ve znaku pentagramu
belzebubův nástroj na dějiny inu,
nechal bych za sebe mluvit činy,
takže bez hrdosti budu raděj mluvit já.

---