Pan Kelímek

Je to na pokračování a bohužel toto není začátek, ale má to hodně společného s telenovelami, i když člověk úřeskočí, nic se neděje.

První noc na nasáklé louce a snad i poslední.

Ráno se vneslo na dvorek malého hospodářského stavení a kocour škrábe na futra vchodových dveří, prosíce o mlíčko. „Jedeš, mrcho!,“ skopne ho hospodář s razancí hospodáři hodnou. Takto se ozývalo s tradicí Frantova otce od sousedovic přes cestu. „Chudák Morek,“ pravil s poklidem mistr truhlářského umu Pan otec Kelímek a mizel v dílně za domem. Ostatně byl to jejich kocour co tak teskně opustil letem cizí hřiště. Zachtělo se mu toho co doma neměl, všeho jiného krom spaní, toho měl doma Morek víc než by bylo třeba a kocour se zas týden neobjevil, a jídla potřebného ku klidnému životu obyčejné vesnické kočky, aby se týdny neobjevil.
Stejně tak obyčejně prokoukl do vnešeného rána i chlapec s chutí znovu čekat na objasnění záhady „V kalužním rybníčku.“ čekat na rozuzlení toho blýskavého. Zmizel jako obyčejně, jako by se vypařil. S trpělivostí vyčkává už delší dobu před hladinou, kdy se zas objeví to třpitivé, barev nespočet, to po čem touží znovu spatřit. Usedl si a znovu sledoval jak na druhé straně rybníčka je hladina klidná a doufal. Asi tak za pět minut proletěla vážka, ale ta teda byla. Poohlédl se a když své zraky sklonil znovu k místu očekávaní. Nic. Voda se ani nepohnula a najednou tak jak se rychle ukázalo zase zmizelo barevné, barev nespočet. Jen spousta vln zanechalo a zase zmizelo. S údivem………
Projelo auto a budíček z pneumatik probudil cestovatele do reálna s pětistovkou uprostřed strniště blízko silnice pro motorová vozidla. Již navečer včera cítil silně zápach civilizace. A dnes k podivení svému neměl ustláno na své posteli, tak jako již dlouho neměl, protože už nějaký pátek nebydlí nikde, ale jako vždy probírá tu svou. „No to teda byl zase mejdan včera, co jsem tvořil zase, že až tady jsem se ocitl?,“ a rozetřel si oči, „ no to je teda paráda.“ Když se otočil cedule „jak kráva,“ pomyslel si a na ní napsáno: „ No to teda nepřečtu takhle po ránu, ale to by mohlo být něco k snědku co tam je namalovaný, ale to je plakát na restauraci reklama no to je,“ a šátral po kapsách, „je, vždyť já mám to pjéťo, pahráde, jdu se najíst tam kam až mě cedule navede.“ Cestou si probral několik svých nemalých problémů vedených v paměti pod titulkem „Děravá hlava a vše okolo,“ neboť si cestu prodloužil o ztrátu kufru, který si původně ani nevzal a nechal ho v poli když byl omámen vidinou sladké a vydatné snídaně po nepříliš vydařeném večeru.
Před vitrají potravinářského zboží se mu začali sbíhat sliny a už se těšil na párečky a klobásy, kaviár : „Dost, musím se brzdit, musím něco ušetřit, ale rohlíky se mi žvejkat nechtěj,“ přade si svou neutuchající chudopeněžní mánii, něco pošetřit na zítřky. Opatrně vcházel do obchodu, snad aby nevzbudil pozornost, snad aby něco neztratil, snad aby nebyl okraden, ve všech případech šlo o peníze, o které se přespříliš bál. Byly jeho poslední. Procházel okolo regálů bezduše a pokukoval co by odpovídalo velikosti jeho hladu a tučnosti částky v kapse. Minul kasu a : „ To snad není možný, já jdu si nakoupit a stejně si koupím rohlík a to jsem slinil na klobásky,“ mručel si tak po ránu skoro se probudiv. Pár soust mu posilnilo mysl a pochmurné ranní otálení bez myšlenek, dávajících smysl sotva potkanovi v bludišti, se upjalo do usilovného vymýšlení náplně dne, však do večera daleko. Slunce již proklatě vysoko, ale ne tak jako že azuro. A k jeho prospěchu ušetřených něco přes čtyři sta korun se rozhodl je obětovat na noc v luxusním apartmá, ale že ještě by se dalo ušetřit za nepříliš luxusní apartmán na dvě noci, anebo za bydlení letní pod širým nebem na louce prohřátý rumem. Samozřejmě, že vyhrála volba ona luxusní a samo sebou napozítří a další noci louka, ale už jen prohřátý dobrou vzpomínkou na luxus hotelu pro smetánku a její škraloupy.
Skoro bez gravitace našlapoval na mramorovou dlažbu před recepcí a už se dral ke klíčům od pokoje s jedním lůžkem, ale vším co si může dopřát za tři sta korun na jednu noc, s takovou ladnou obratností mluvy pravého kabrňáka, neboť v pětikilonosných kalhotách byl jak vyměněný a ve výtahu nevlastním přičiněním narazil hlavou a zaúpěl. „Dobrý den mistře, kde dnes zpíváte?, jistě já to hned poznal, taková osobnost se jen tak nebude vokazovat na ulici, jako že nestačí ty reportéři, víte….,“ Pan Kelímek vnímal jen tak úpěnlivě na půl smyslu už se těšil na nocleh. „Hmrmr,“ mrmlal si poslíček na tuzér v podobě absolutního nezájmu a úsměvu na postel a okno. Poslíček zmizel. „Co si myslí, kdyby držel hubu a opomněl ty ošolichaný parafráze co zkouší na každýho aby byl vetší tuzér, tak bych se na něj třeba usmál, ale takhle je postel stejně měkoučká a kapsa ještě něco nese za peníz. Všechno složeno na židli a mistr prý až opery a divadla a možná i režisér od filmu co má oblek nahoře. „Co si myslí?,“ pokopal si ještě chvíli do peřin a přikryt vysílen zavřel oči.

---