Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘekl mi Martino...
Autor
blueberry
Tak se to stalo. Leze na mě podzim a ve škole, v jedné konkrétní hodině, naprosto proti mé vůli, ze mě (snad místo slz nebo hysterického smíchu) vypadlo tohle...
Už je to tady. Hryžu tužku a přemýšlím, nikdy nerozumím zadání. Do té doby, než mě začal učit, se mi to nestávalo. Nejsem hloupá, jen se víc soustředím na jeho hlas než na úkol, který nám zadal… a je mi divně, třesou se mi ruce
.
Vzpomínám, jak jsme se spolu procházeli voňavým večerem a bylo ticho, jen tlející listí nám šustilo pod nohama a v ústech ještě doznívala chuť červeného vína. Já byla vtipná, vím to, protože ses smál. Pak jsem ti na vrcholku nad městem seděla na klíně a tys mě objímal a já se ti probírala kudrnatými vlasy.
Jiné večery byly naplněny vůní horké čokolády, na kterou jsi mě zval. Se šlehačkou. A potom jsi mě doprovázel vlahou nocí na kolej, protože jsi měl strach pustit mě samotnou. Ani už nevím, jestli jsme se vůbec políbili...
Jaro skončilo a letní soumrak nepřikryje dvojici jako tlustá peřina. Prázdniny byly krásné a nekonečné, moc jsme se za tu dobu neviděli. No a najednou mě učí. Občas mě i vyvolá. Dneska dvakrát. Martino, přečti nám…! Martino, popiš, jak…!
Jenomže já se jmenuju Lenka.