Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSměr voleb
Autor
slonovina2
Směr voleb
V této krátké eseji se pokusím nastínit nová úskalí vznikající při moderní demokratické kampani nejvyšší důležitosti. Modelový příklad pro můj záměr můžeme nyní nalézt v USA při volbě prezidenta.
Úvod:
Bohužel, až s příliš velkou pozorností musí každý člověk na této planetě sledovat politický vývoj ve Spojených státech Amerických. Globální svět ve své vrcholné fázi plodí též globální politiku, a ať chceme či ne, USA jsou momentálně mocností číslo jedna. Střety politických koncepcí při volbě amerického prezidenta, dávají proto zřetelně najevo, jakým myšlenkovým směrem se bude ubírat americká společnost a posléze i její tržní následovníci.
Elita, majorita:
Hlavním motorem pro výběr směřování je elita reprezentovaná politickým zastoupením, nadnárodním kapitálem a v neposlední řadě vědeckou obcí. Stále znatelnější snaha elit vymanit se ze společenských vazeb ( značkové zboží, výběrové potraviny, atd.) má za následek stejně rychlé vzepětí všech třídních a společenských sil ke stále efektivnějšímu kopírování způsobu života elit. Tento závod je motorem tržní ekonomiky. Vazba mezi třídními bloky je však stále těsnější, jelikož manévrovací prostor elit je omezen geografickými determinanty a do budoucna jistě i limity lidského potenciálu. Největší tragédií plynoucí z těchto tlaků je bezesporu narušení stabilního řádu přírody, ve kterém jde nyní o holé přežití lidské existence. Tento model konzumní společnosti je však i přes svojí nebezpečnost celkově těžko narušitelný. Synchronizovaný celosvětový elitární blok má k dispozici nejmodernější technologie, které mu dávají zatím potřebný unifikační náskok. Ztenčí-li se však rozdíl mezi elitou a majoritou na společensky neúnosnou mez, vznikne zpětný tlak pramenící rovnoměrně od obou skupin, který dle historických zkušeností končil vždy logicky absurdním násilím. V tomto případě destrukce a destabilizace zasáhne v konečném součtu stejnou silou obě skupiny. Lidstvo se vrátí o krok zpět a znovu přeměří správnost směru. Z této logiky vyplývá mnoho špatných rysů, které jsou člověku podsouvány, které musí člověk obětovat za výdobytky života v organizované společnosti. Nesnášenlivost, rasismus, demagogie atd. Je otázkou, jestli má cenu udržovat v chodu tento dlouhodobě nefunkční systém neshodující se s elementární lidskou etikou, který je nyní ještě nadmíru nebezpečný existenci všeho života na Zemi. Je opět nutný ten pověstný krok zpět ? Toto jsou samozřejmě pouze vstupní, leč velice aktuální myšlenkové problémy, na které by měl mít ucelený názor každý vrcholný demokratický politik.
Další komplikace v plynulém vývoji lidské existence by mohly spočívat v podcenění technologického náskoku, v legitimizaci šedé ekonomiky, v bagatelizaci školských a vývojových rozpočtů.
Technologické zázemí:
Je velký rozdíl mezi škodlivě hnaným pokrokem, kdy nezbývá potřebný čas pro celospolečenskou sebereflexi, a spořádaným rozdělením populace, dle výkonnostního klíče, v přístupu k moderním technologiím a všeobecně k výplodům lidské práce. Etické standardy v lidské existence by si měla osvojit většina světové populace. Úcta k stáří, pomoc slabším. Preferování číselných řad před morálními kvalitami by se mohlo ze sociologického hlediska vymstít hlavně stávajícím lídrům tržně-ekonomických vztahů, kteří očekávají dlouhodobé status quo.
Historie, jež dlouhodobě stopuje lidské chování ve skupině, bere optimismus přílišným pozitivistům. Trendy jsou ze sociálního hlediska nezvratné, nyní jde spíše o to, jak nejlépe eliminovat nastalé škody na idealistickém modelu.
V dnešní době, kdy člověk v nadmíru podcenil udržování stabilní křivky natality, je velké napětí skryté v mezigeneračním vyrovnání. Možnosti udržet nastavený sociální stát ve většině západních zemích jsou vyčerpány. Demontáž systému založeném na spolupodílení se na míře rizika je v běhu, a již nyní se ukazují politická úskalí a mnohdy neřešitelnost, až patovost situace.
Elity v tomto procesu hrají rozkladnou roli, jelikož jim programově vyhovuje oslabení sociálního státu.
Proto je v současné době nutné vytvořit systém důchodového zabezpečení, který bude oddělen od státních institucí, jelikož nahromaděná aktiva jsou středem pozornosti lobbisticko-nátlakových skupin, kterým by demontáž sociálního státu vyhovovala. Je nutné též vyčlenit procentuelní reservu na zpětné makroekonomické efekty, protože v kapitalistickém výrobním systému je velice složité udržet stabilní produktivitu práce. Výkyvy jsou časté a dlouhodobě je nemožné je vystopovat. Dnešní dobře nastavené ekonomické parametry budou možná za několik let nefunkční, čímž může dojít k technologickému propadu, k neudržitelnosti sociálního státu a tím k přiblížení se k nevýrobní části světa. Díky tomu se bude potřebný kapitál k udržení pozitivních trendů kapkovitě tříštit. Mladí perspektivní lidé se nebudou chtít organizovat pro dosažení dlouhodobých cílů a v konečném důsledku dojde z rozhodnutí elit k rozpadu moderních demokracií.
Šedá ekonomika:
Prostupování šedé ekonomiky je věcí zdánlivě méně důležitou, dnešní trendy však ukazují hlavně na zvyšujícím se podílu páchané trestné činnosti mocí výkonnou, jež sehrává prostředníka mezi subjekty trestné činnosti.
Politici na všech úrovních, zásahové sbory, reprezentativně-vzdělávací instituce.
Šedá ekonomika v zemích EU získává potřebný kapitál z nelegální činnosti spojené hlavně s mimoregionálními skupinami, které nemají zájem ani na částečně dobrém fungování společnosti. Tato volná kumulace nelegálních finančních zdrojů může v budoucnu sehrát hlavní roli v rozpadu parlamentarismu v mnoha státech světa. Financované volební kampaně z nelegálních zdrojů mohou výrazně ovlivnit výsledek hlasování v neprospěch občanské společnosti. Tento problém je nemožné zcela eliminovat. Dodržování zákonů, bezprůtahovost a nestrannost soudů, transparentní výběrová řízení, efektivnost a loajálnost policie, to je obsaženo ve všech programových prohlášeních, ale ke zlepšení situace dojde nejspíše až po nuceném auditu politických stran, jejich financování je potom nutné ponechat pod kontrolou nezávislého orgánu spadajícího do kompetencí moci soudní, striktní oddělení politického řemesla od ostatních sektorů, aby nedocházelo ke střetu zájmů, zrušení jakýchkoliv politických imunit, imunity převést opět do kompetencí moci soudní, zavést trestní odpovědnost z nedbalosti a podjatosti pro soudce, dále je nutná urychlená privatizace vysoce ziskových státních firem a zákaz přímého financování politických stran od zbylých státních či polostátních podniků.
Vzdělávací a vývojové rozpočty:
Tento problém je velice citlivý, jelikož se přímo dotýká mezilidských vztahů. Míra investic do vzdělávacího procesu největší měrou ovlivňuje celospolečenské napětí a chuť se spolupodílet na funkčnosti systému. Nové technologie zůstanou nefunkčními bez potřebné celospolečenské osvěty a celkové akceptaci věci samotné. Stále menší potřeba pracovních sil v sekundárním prostoru je přímo úměrná nedostatku kvalifikovného personálu ve vývojové oblasti.
Svět se průměrizuje, což může mít za následek klesající rychlost pokroku. Vývojové rozpočty by měly být v první řadě směrovány k ucelené ekologické koncepci, která přesně určí mantinely, kolem kterých se bude moci lidská společnost dále vyvíjet.
Dále je potřeba zřídit funkční celosvětovou zdravotnickou organizaci, která bude mít potřebný mandát a dostatečný přístup k finančním tokům, vynutitelný navzdory politickému klimatu v jednotlivých státních zřízeních, což by eliminovalo jakékoliv možné šíření dlouhodobě známých onemocnění.
Není na místě financovat vesmírný program, jež je extrémně nákladný, když možnosti návratu katastrofických pandemií jsou stále otevřené. Konzumní společnost dnešního typu, která svými nároky daleko převyšuje možnosti udržitelného rozvoje, nemůže očekávat navýšení současných rozpočtů u vesmírných programů a dalších rozpočtů přímo nezaměřených na udržitelnost pokroku společnosti. Na tomto místě je potřeba zdůraznit nutnost globálních školských osnov, jež budou kopírovat humanisticko-ekologický pohled na svět, jelikož blízkost katastrofální ekologické spirály je problémem číslo jedna, a jak je patrno, efektivita vštěpování pozitivních trendů do společnosti nedosahuje potřebné dynamiky, jelikož systém financování politických stran je silně nakloněn průmyslově-industriálnímu lobby.
Terorismus, fikce, nepochopení:
Katastrofický scénář může též vyvolat i minimální vybočení z předem vytýčeného cíle vývoje, jak vnějším, tak možným vnitřním činitelem. Největším vnějším determinantem je bezesporu sama možnost nahlížet díky médiím na svět globálníma očima. Chudší regiony světa jsou vystaveny psychickému tlaku. Iluze a mystifikace vysílaná do éteru škodí věci rovnoměrného regionálního vývoje. Bohužel jde o jeden z nejdynamičtěji se vyvíjejících trhů. Tzv. Virtuální svět. V tomto světě jsou nepřirozeně rozvrženy scénáře, a proto dochází k nepochopení, mnohdy i ke zmatení vlastní divácké obce. Nepochopení plodí deziluze, deziluze touhu, touha násilí, násilí odvetu a spirála dlouhodobého stavu je načrtnuta. Velkým nebezpečím je též neopodstatněné zasahování do vzdálených kulturně-etnických regionálních problémů, které se mohou zdát našimi, ale jsou pouze odrazem rozkladné mediální fikce, která zažívá též svou konkurenčně-vývojovou spirálu.
Politická řešení:
Politická praxe, jako možný zachránce, v tomto nepřehledném stavu prochází nejhorší érou své existence. Je totiž čistě ve vleku vědecké obce a finančně-poradenské lobby, které rozhodují o mantinelech počínaní jednotlivých politických směrů. V nejnovější historii spatřujeme nepřehlédnutelné sbližování politických programů, jak z důvodu nulového manévrovacího prostoru, tak díky společným snahám lobbyistických skupin, které již dávno překonaly hranice národnostních států, a tím pádem pro ně není zajímavé financovat neglobalizované místní myšlenkové proudy vyvěrající z potřeb samotných občanů. Politická garnitura proto nemá potřebný mandát řešit věci od primárních kořenů, ale pouze maskuje vlastní slabost lacinou kuloární hrou. Roztříštěnost součastného legitimního centra moci má též za následek stále větší propojení politického zastoupení s mnohdy i nelegálními kapitálovými toky. Občané ztrácí chuť kontrolovat politický vývoj. To vede k ještě větší nedůvěře ze strany voličstva a demokracie vyklízí do budoucna pozice totalitárním světovým vizím.
Filozofické determinanty:
Lidské dobro je možné pouze v nevědomí, snad i v nebytí, alespoň dle tohoto kritéria nelogicky jedná majoritní společnost. Tato filozofie většiny je o to destruktivnější, jelikož snad více než vnější nepřítel, má rozkladnou roli ve společnosti nepřítel vnitřní. Tím je obzvláště osobní snaha každého z nás vymanit se z jakékoliv zodpovědnosti za vzniklou situaci. Determinovat vlastní bytí pouze na hledání minimálních protichůdných počitků, tedy na hledání světa bez možnosti i sebepostrannější cesty, která by mohla znevážit, přehodnotit dosažené cíle. Snad i proto je velice zřetelný fenomén vzniku, přebírání a šíření zpráv a vjemů. Proud přesycený fakty nedovoluje jeho detailnější rozbor, vzniká myšlenkové vakuum, ve kterém vítězí alespoň nějaký vysvětlující model, jež je však bohužel většinou nekompetentní. Je patrné, jak jednotlivé události, fakta, nyní už i lokálního řádu vkládají věci dominový efekt a působí i na okrajová centra podobnou silou, jako na epicentrum dění.
Není proto divu, že největším stimulem podprahově proudícím v lidském společenství je touha dostat se do jiných stavů vnímání. Někteří lidé tento fenomén nalézají uzavřením se do svého světa, světa své komunity či pracovní skupiny, nebo třeba v adrenalinový sportech. Jiní se pokoušejí zdolat meziplanetární dimenze. Tyto touhy lidstvo dlouhodobě formují a nenechávají zakrnět, bohužel jsme v nelichotivé realitě dnešních dnů, kde potřeba pozitivního tlaku na změnu celospolečenského náhledu na lidskou existenci je úkolem primárním.
Závěr:
Vítěz amerických voleb bude ten, kdo věnuje největší grant ze společného, můžeme s klidem říci, z globálního produktu na další vesmírný vývoj, jelikož je to většinový stimul, možná jediný, na kterém se shodne větší část populace. Americká společnost slyší bohužel nejvíce na tento argument, a ač si to jistě otevřeně nepřizná, z logické posloupnosti výše popsané to zřetelně vyplývá. Můžeme tedy pouze litovat, že naši potomci jednou nebudou mít na výběr, mezi letem na Mars nebo k Venuši, ale budou volit pouze mezi lepší, rychlejší, humánnější sanací dluhu, který závod o rozdílnost kdysi vyvolal.