8.díl - v doupěti

Nečekané zjištění 8.díl – v doupěti

Yuuzhan Vongská domovská planeta, v neznámé budově čas neznámí

„Ok Cartrová a kam  teď?“zeptal se O’Neill. Cartrová vytáhla jeden z přístrojů. Chvíli do něj něco ťukala a pak řekla „Nemám tušení pane, asi je to nijak rušený, takže jsme na to sami.“ „Čím dál tím je to horší. Co se stane, až najdeme toho ******? Dojdou nám náboje?.“postěžoval si Jack. Tiel’c byl první co něco udělal a vydal se chodbou, která stoupala vzhůru. Když si toho ostatní všimli byl už mimo dohled. Dohnali ho asi ve 3 podlaží. Byl tam výstup do nějaké velké haly. „Všechno jde moc snadně.“oznámil Jonas. „Mě to moc snadný nepřipadá.“odpověděl už v klidu Jack. Nyní vešli do velikého sálu. Nyní slyšeli mnoho hlasů, ale na plošině nikoho neviděli. V dolní části haly byla nějaká věc, která se vznášela ve vzduchu. Bylo to malé. Z ničeho nic O’neill a Cartrová omdleli. Jonas se k nim vrhnul a pokoušel se je vzkřísit. Tiel’c namířil tím nejsilnějším co měl na tu věc a vystřelil. Věc uhnula a střela udělala v podlaze obrovský kráter a halu zamořil kouř nyní omdlel i Jonas. Tiel’cův symbiont se začal třást mnohem více než když byl na blízku nějaký Reetu. Zaplavil ho pocit marnosti a zoufalství a taky by upadl do bezvědomí, kdyby nevybuchla stěna a dovnitř neproniklo denní světlo a strašný válečný pokřik. Všichni se rychle probrali a celí se třásli. Neměli však čas obohacovat ostatní o své zážitky, jelikož se k nim hnala skupinka za skupinkou rozčílených a naštvaných Yuuzhan Vongů. Začala jatka SG-1 se bránila ze všech sil až byli skoro celý od krve, ale náboje z tak rychlé střelby brzy dojde (malý zásobník laserové zbraně má okolo 1000 výstřelů, a když se z něj nestřílí, tak se dobíjí). Po 10 minutách viděli vše co se dělo v místnosti. Byla přeplněná Vongama. Z venku k nim doléhal zvuk bitvy, který se přibližoval. Vesmírné lodě zřejmě získaly převahu a bombardovali nepřátelská vojka, jak jen to šlo. A však nebylo ještě vyhráno. Ze zbytku planety se k nim přibližovaly nepřátelské armády. „Tiel’cu trochu je tam dole pokrop a pak se pokus zničit přístupy k nám a ty Jonasi popadni tu sniperku a sejmi toho ******, který se vznáší nad námi!!!“řval O’neill rychle rozkazy. Tiel’c rychle přistoupil k něčemu co vypadalo jako zábradlí a hodil dolu několik speciálních granátu od spojenců. Poté následovaly obrovské exploze, které doslova vyhladily dolní část místnosti, ale nepřítel se tam opět nahrnul a Tiel’c tam opět hodil granáty, a tak to šlo tak dlouho než Tiel’covy došlo všechno co mohlo nepříteli tak uškodit jako ty granáty. Jonas se marně snažil zasáhnout cíl mise, vždycky vystřelil cíl uhnul a vyslal na něj psychické vlny beznaděje a marnosti, tak že upadl do bezvědomí a Cartrová ho musela vzbudit. O’neill a Cartrová se snažili, aby si nepustili ty tvory k tělu. Obrana se nemohla udržet věčně, i když se pak přidal Tiel’c, kterému se podařilo trochu nápor zpomalit. Poté co vyděl další Jonasův pokus zastřelit hlavního šéfa řekl: „To musíš pořádně!“a namířil svou nejsilnější zbraní, která mu zbyla na šéfa a vystřelil.

Konec osmého dílu.

Trefí se Tiel‘c a ukončí misi?