O Červivé karkulce

Byla jednou jedna hodná a roztomilá holčička. Nosila červený čepeček a karkulku. Proto jí říkali Červená karkulka.

Babička Karkulky bydlela v jednom paneláku na jižáku.

Nechtěla na samotu, zdálo se jí, že na samotě jsou "samý burani" jak jim říkala. Jednou se Karkulka rozhodla, že půjde potěšit babičku. Vzala holandské listí, dala si jej do pr*ele, aby mělo říz a šla.

Tramvají jet nemohla, protože zrovna opravovali koleje, metrem se Karkulce jet nechtělo, protože byla sobota a metro mělo dlouhé intervaly, tak musela jít Karkulka pěšky.

Došla na polovinu cesty, na Václavák, kde jako obvykle stál Dealer. Byl parný den, Karkulka neodolala, šla k němu a koupila si lízátko s holandskou příchutí. Lízala svoje lízátko, byla v pohodě.

Vtom si přední stoupl nějaký cizí člověk. ""Dobrý den, holčičko, holčičko, kampak?" zeptal se. "Dobrý den, cizáku. Nesu holandské listí babičce. Chceš si se mnou dát?" odpověděla vysmátě Karkulka.

"Nechci. Poslouchej, holčičko, jakpak se jmenuješ?" ,

"Karkulka, vole." opět zadula Karkulka. "Karkulko, nechceš k babičce hodit?Mám tady nedaleko zaparkované auto.", "Dobře, ale já du jenom za pět stovek dozadu.Ok?". A odebrali se k cizákovu autu.

Cizák odvezl Karkulku do nedalekého lesa. Zastavil, a potom Karkulku znehodnotil. Vyhodil jí z auta a odjel. Karkulka nenašla cestu domů, a tak jestli se ještě Karkulka nerozložila, tak tam hnije až dodnes.