Prásknutí bičem

Houda před sebou tlačil nezvykle velký, osmset kilo těžký jídelní vozík vlastní výroby. Malá ocelová kolečka vozíku měla uprostřed obrovitá ložiska, která jim teoreticky měla umožnit plynulé otáčení. Kolečka byla vyrobena třískovým obráběním z nerezavějící chirurgické oceli 440C. Vozík přese všechno zanechával na dřevěné lakované podlaze dlouhé rýhy, občas se zarazil o vystouplé prkno, a tehdy musel Houda opravdu silně zatlačit, aby ho uvedl opět do pohybu. Na vozíku ležel na zahnědlém mosazném podnose malý talířek s rozpůlenou jitrnicí. Vedle talířku se během transportu nebezpečně kymácela malá vázička s umělou květinou. Nemocný tiše ležel a sledoval s hladovým vypětím a bolestí v žaludku, jak se dlouho očekávaná potrava pomalu přibližuje k jeho posteli. ,,Houdo ty čuráku, nemohls mi to žrádlo donýst v ruce," pomyslel si nazlobeně Petr a posadil se na posteli. Navenek však nedal znát svou zlost a zachoval ledově klidnou tvář, i když ho to stálo spoustu energie, kterou teď tolik potřeboval na své zotavení. Zatímco Houda tlačil vozík, dostal při pohledu na okoralou, krvavou jitrnici hlad. Dotlačil vozík až k Petrovi, rozpačitě se poškrábal za uchem a rozhodl se smlouvat, a proto vyhrkl: ,, Chci půlku jitrnice !"

,, Ale já mám hlad," rozčílil se Petr, nyní již zcela nahlas.

,, Půlku jitrnice," stál na svém Houda. Pak trochu ze svého nároku slevil: ,, A může to být ta menší půlka." Při pohledu na talířek bylo Petrovi jasné, že obě poloviny jitrnice jsou zcela identické, ale zároveň si byl vědom, že zesláblý nemá proti obrovitému Houdovi šanci a tůdíž by mohl zůstat úplně o hladu. Nakonec se dohodli. Houda spořádal svoji polovinu jitrnice neuvěřitlelně rychle - tlustými prsty vytlačil její obsah do svých bezedných úst. Zůstalo jen oschlé střívko s kouskem špejle. Dojedli oba zaráz, neboť to byl Houda, který spustil tento neformální závod o to kdo sní rychleji polovinu své jitrnice. Petr nyní již spokojenější, utřel své mastné ruce do pruhovaného pyžama a odhodil prázdné střívko na zamaštěný talířek. Houda spokojeně a hlasitě mlaskl. Tento poživačný zvuk vycedil mezi sevřenými zuby a masité rty mu přidaly na síle - znělo to jako prásknutí bičem.