Holubice

Kdysi dávno létala v oblacích,

bílá jak sníh pomateně

mezi paprsky světel

nejveseleji a nejvýše,

než se jí dotklo procitnutí

kamenných srdcí

namířených k slunci.

Pomalu,tiše a s bolestí,

snášela se k zemi,

křídla jí cestou dolů zčernala

a vypadalo peří,  

už nikdy nevzlétla,

smutně černá holubice.