Strážce pyramidy

  Vysokoškolský profesor Vladimír Nezvěd se rozhlédnul kolem sebe. Všude byla tma, až na malý kužel světla vycházející z profesorovy baterky. Nezvěd se nadechnul, pomalu a rozvážně jako by byl vzduch v pyramidě vzácný. A taky že ano - kdo z obyčejných lidí dýchá vzduch pyramidy?

  Raději ani nepřemýšlel, jak se do pyramidy dostal. Někdo by ho mohl označit jako vykradače hrobů -a on to věděl. Využil dobrých známostí a své bystrosti a najednou tam stál - v pyramidě.

  Začal rozvážně postupovat úzkou chodbičkou vpřed. Ve tmě měl zvláštní pocit, že ho neustále někdo sleduje. Každou chvíli se otáčel, ale v dlouhé sestupné chodbě nikdo nebyl.

  Zahalená postava, skrytá stíny, sledovala profesora Nezvěda, jak prochází pomalu chodbou k sarkofágu. Sklopila hlavu. Nikdo z lidí nikdy nepochopí, že pyramidy skrývají víc než mrtvolu faraona i s jeho poklady. Nechápou, že pyramidy jsou strážci magie a neopatrným zacházením, kterého se právě dopouštěl profesor, se magie lehce může probudit k životu - a to by nebylo pro svět přínosné...

  Ve tmě se blýskl dlouhý meč.

  Profesor se nestačil ani znovu nadechnout toho úžasného vzduchu a klesal mrtvý k zemi. Zahalená postava k němu plavným krokem přistoupila a zamumlala: "Je mi líto. Musela jsem to udělat. Být strážcem pyramidy není zrovna příjemná práce. Vykonávám ji už přes tisíce let a další tisíce mne teprve čekají. "

  Vzdychla a odtáhla mrtvého profesora z úzké chodby do postranní uličky, která vedla do obrovského sálu - tam, kde odpočívali ti, kteří chtěli znesvětit pyramidu.