Zapomínka

Stále se otáčím nad vzpomínkou,

na tvoji duši, tvář i tvé tělo.

Kéž by se stala teď zapomínkou,

zmizela, aby víc už to nebolelo.

Naději hledám v tomhle klubu.

Světlo a kouř a hudba, co pálí.

Sklenice, židle a stoly z dubu

a lidé starší sem by se báli.

Hudba a ruce a dívky šílí

a v očích ten svět, co nezná stud.

Snaží se zahnat jen dlouhou chvíli

a neláteřit na osud.

Stojím a dívám se kolem sebe,

do tváří, do světla, do kouře.

Tady to vře a svět venku zebe,

studený déšť padá do bouře.