Setkání

Znova jsem ji poznal, podle úsměvu. Se rozvíjí, tam v očích. Zapálí plamínek květů,  nadějí a vzpomínek.   Vážka, či květiny stín? skřípot křídel. Slyšíš vše, jsi malíř, či skladatel?   Namáčíš pero v kalamáři, rychle zapsat myšlenku. Namočíš- li moc, je tu kaněk noc a málo, se tu smálo.   Jen uchovat tu vzpomínku, tušíš, že paměť je krátká a okamžiku vrátka jsou vratká.   Pohladit a prožít moci moc svlažit své rty a na křídlech smyslů se konečně utopit…