just disappointed

na obličej mi spadl list, veliký měkký

a zakryl mi oči

a odfoukl dech...

...a držel se mě jako představa někoho,

kdo bude čekat  přede dveřma až půjdu večer

domů

sama pod deštníkem promoklá

ukřičená anna, na kolejích rozbitá

                                            /"umíráš sedm nebo osm hodin, ale

                                                                             nebolí to.."/

možná

si jenom vzpomínám moc často

nebo mi něco spadlo do očí

a není to snídaňový slunce

ani černý kočičí hřbety,

co si na nich jako na oslíku

můžem posílat dobrou noc

                             ...teď už to bolí...