Bázlivá

za "němohru" tip ... málokdo vymýšlí nová slova

Jan: No.. mě je to nějak jedno.. pro mě by stačila kategorie - poezie.. Já jsem něco jako přírodní živel, co napíše svůj pocit, barvu nějaké chvíle.. a víc o tom nedumám.. Třeba to jednou přijde, že o tom začnu přemýšlet.. :-)) (Díky)

Jan: Mimochodem, tohel je starší, než to včerejší.. o pěknej kus cesty.. :-)

... a mně se to líbí. :>

hlavně že mi nenadáváš, že to je moc depresívní.. :-))

Zajímavá báseň. Postřeh o osamnění a moci večera není sice originální, ale zato je zajímavě zpracován- což je pro mne přinejmenším stejně důležié jako neotřelost námětu. Formálně se mi líbí použití pravidelného rytmického schématu i rýmového konstruktu- ALE. Když se podíváme na poslední verš, jistě se shodneme, že se schématu značně vymiká. Jistě to mohl být autorský záměr, ale přeci jen. Komplementární verš je: bojím se objetí chladu tmy kdy konejšíš mé divoké sny.. V prvním tam jsou dva daktyly, trochej a katalektický trochej, zatímco v závěrečný bychom mohli vyslovovat jako jamb (což by bylo velmi nepřirozené), nebo spíše jako předrážku, trochej, trochej daktyl a katalektický trochej. Zkrátka a dobře se při čtení na tomto verši zadrhávám, což v kontrastu s plynulým průběhem zbytku básně vypadá "podivně". Naštěstí to zachraňuje katalektický trochej na konci obou veršů, který tento rytmický problém mírně napravuje. V mých očích to není nějaká výrazná chyba, báseň se mi líbí- ale když stojíš o tu hlubší kritiku...

malinko ohraný, ale líbí...