Mág nepodpořil myšlenku boží víry...

"A ty už jsi někdy slyšel... o ráji?"

Zamračil se na mne svýma smaragdově zelenýma očima, přičemž  jeho huňatý vous působil strašidelně, vůbec ne jako vous pohádkového dědečka.

"Slyšel, prosím." Povídám mu, "Chtějí tam skoro všichni Zemští tvorové."

"Aha." On zas na mne. "A ty bys tam také chtěl?"

Měl hezký, takový mystický klobouk.

"Já nevím..." Přemýšlím. "Možná by to bylo hezké."

"Ale prosímtě!" Zamračí se s nevídanou nevlídností. "Jak by to asi vypadalo! Ráj je pro každého jiný... A my dva přeci milujeme klid a útulnost."

"No právě!" Bráním se slabounce.

"Co, no právě?" Nechápe. "Jestli chce do ráje tolik tvorů, pak tam musí být přebytek místa -a to rozhodně útulné není- a jistojistě už je tam narváno k prasknutí. To bude hluku jako v Hučícím hvozdu, maličký."

"To je možné." Zesmutním. "Asi budu chtít raději... Já nevím, pane kouzelník, máme my vůbec kam jít?"