Planeta Iremae 3 - 14. kapitola

  "Ano, správně. To je násobení," odpověděla Janis. Po seznámení se s abecedou, psaním písmen a množstvím základních slov, vzal Richard celou výuku jednoznačně do svých rukou. Rychle psal na tabuli další matematické výpočty. Jak předpokládal, počítali v desítkové soustavě, jistě pro stejný počet prstů na rukou. Ačkoli byla Janis ze začátku nadšená z pokroků, které dělal, po několika hodinách se již začínala projevovat únava ze včerejší ranní cesty do města.
"Budeme teď muset zkončit," snažila se vysvětlit Richardovi, který stále nejevil sebemenší známky únavy. Richard přikývl: "Já chtít více kniha."
"Dobrá, dobrá. Pojď za mnou," po několika hodinách již cizinci důvěřovala a rozhodla se jej odvést do knihovny a svěřit jej do péče písařům. Knihovna byla velká dobře větraná místnost plná svazků všech oborů a zaměření. Na dřevěných policích sahajících až k stropu bylo uloženo nepřeberné množství svitků a vázaných knih všech oborů a zaměření. Knihovnu mělo na starost 20 písařů, správce a děkan fakulty písma. I přes pokročilou hodinu opisovalo v knihovně při svících několik studentů písmařství cenné svitky. Když vešli, většina studentů si je překvapeně prohlížela.

  "Jak vám mohu pomoci?" zeptal se správce, který seděl u pultu s otevřenou knihou.
"Zde můj společník je hostem rektora a snaží se naučit náš jazyk. Rád by si přečetl nějaké knihy. Mohl byste mu ukázat nějaké... obrázkové?" Správce zrudl: "tohle je univerzitní knihovna a ne žádná školka! Naše svitky jsou velice cenné a každé používání je poškozuje!"
"Chápu vás. Pokusím se mu vysvětlit, aby s nimi zacházel co nejopatrněji"
"Dobrá, dobrá. Snad bych mohl nějaké starší… Ale žádné kresby! Takové svitky mají obrovskou uměleckou hodnotu!"
Zašel do zadních řad a vrátil se s pěti svitky, na kterých se již značně podepsal zub času a musely již být dávno nanovo přepsány.
"Ráda bych vám jej na chvíli svěřila," odcházela Janis, zatímco si Richard prohlížel vazbu svitků.
"Dobrá, ale ať to není na moc dlouho!" odpověděl správce, který se stále ještě úplně neuklidnil. Richard zatím určil stáří a pevnost materiálu, vzal svázaný svitek a rychle jej prolistoval. To samé udělal s ostatními.

  Zatímco zpracovával data, která byla předána z mozku do jeho implantátu rozhlížel se po knihovně: "Mohl bych dát knihu?" ukazoval na velkou vázanou knihu, kterou podle vazby určil na slovník. Když mu ji správce podával, obezřetně si jej prohlížel. Slovníků měli sice kvůli výuce více, ale přepisovat celý slovník jenom kvůli tomu, že jej nějaký cizák poškodí mu připadalo jak obrovské plýtvání času. Richard vzal slovník a co nejrychleji a co nejopatrněji jim začal listovat. Byl si vědom náročné práce, kterou písaři vykonávali a snažil se knihy nepoškozovat. Většina knih měla sice kvalitní pevné vazby, ale jednotlivé listy vytvořené z neznámého druhu kůže, byly tenké a snadno se špinili. Zatímco žádal o další knihu dokončily procesory analýzu slovníku. Znal již opravdu obrovský počet slov, i když jim nedokázal zcela přesně přiřazovat významy. Po dalších pěti slovnících požádal již překvapeného správce spisovně, zda by nemohl číst knihy přímo z regálu. Když ten nakonec souhlasil, zaměřil svou pozornost nejprve na významové slovníky.

  Již po několika kusech byl schopen základní komunikace. Rychle bral z polic další a další kusy a listoval jimi. Překvapeného správce přemlouval, aby jej nechal si přečíst celou knihovnu. Správce zprvu nevycházel z údivu, ale když viděl, jak cizinec zručně a s citem velmi rychle listuje jemnými pergameny, souhlasil. Nechápal sice smysl, jaký může tak rychlé proletění knihy mít, ale docházelo k minimálnímu poškození svitků a to bylo hlavní. Překvapení přítomných dále rostlo, když se jich cizinec začal ptát na výslovnost různých slabik, polohu měst a další věci. Když však začal popisovat, jakých významových chyb se dopouštějí, vysvětlovat jim špatné zakřivení map a když jim radil, jak vylepšit používané písmo a techniky výroby knih nevycházeli z úžasu.

  "Všiml jsem si, že se v mnoha knihách zmiňujete o magii, ale žádnou knihu z touto tématikou jsem nenašel. Pouze několik základů," poznamenal Richard.
"To je pravda. Všechny knihy o kouzlech a magii jsou v samostatné knihovně, kterou zpravují mágové. Zeptejte se rektora, jestli vám tam dovolí vstoupit," odvětil správce.
"Určitě se zeptám. Víte, u nás žádná taková magie není, takže mě to velmi zajímá."
"Cože? U vás neznají magii?" zasmál se správce, "Odkud že to jste?" "Ehm.. No víte, zdaleka…." snažil se Richard dostat z nepříjemné situace. Naštěstí zrovna přicházela Janis.
"Máte nádhernou knihovnu," překvapil ji hned svou čistou výslovností. Bylo mu jasné, že tím potěšil i správce, který ho nyní považoval za úžasně schopného učence z cizí země. S množstvím získaných informací si Richard již nepřipadal v této zemi tak cizí.