Planeta Iremae 3 - 16. kapitola

Městské záležitosti...

16. Jonty

  Následující den se Richard vydal do města zakoupit zboží potřebné na cestu. I když věděl, že by si vystačil se svou příruční zbraní, přecejenom se rozhodl si alespoň na obranu pořídit meč. Věděl, že jeho bojové schopnosti by mohli být ku prospěchu, zvláště potom, co si na univerzitě několikrát zatrénoval s mistrem šermířem a porazil ho. Kromě toho hodlal svůj paprskomet použít jen v krajním případě. Teď, když nebude mít možnost doplnit jeho energii, by s ním měl zacházet co nejúsporněji. Procházel ulicemi a naslouchal všudypřítomnému ruchu, analyzoval jeho jednotlivé složky a hlasy. Procházel mezi zdánlivě náhodně rozmístěnými stánky pouličních prodavačů a prohlížel zboží, které zde bylo nabízeno. Mezi mnoha zbytečnými cetkami se přecejen občas zaleskl nějaký skvost, o jehož ceně a schopnostech neměl často tušení ani sám obchodník. Konečně dorazil k místnímu vyhlášenému zbrojíři, který sídlil poblíž vládní čtvrti. Prohlížel si zbraně a zalíbil se mu jeden z mečů, sice obyčejný, ale jevil se mu být z dostatečně kvalitního materiálu a přesto dostatečně lehký a vyvážený.

  “Pán je jistě znalec!”, reagoval okamžitě podbízivě obchodník na Richardův tázavý pohled, “není z nejlacnějších, vyrobený trpaslíky z Laferu. Stojí třicet toulonů.”, přisadil obchodník podle Richardových nových šatů a sebevědomého vystupování na ceně. Domníval se asi, že se jedná o nějakého bohatého cizího měšťana. Richard chvíli uvažoval o kolik by mohl cenu usmlouvat, ale i tak by byla podle jeho odhadu celková usmlouvaná částka přiliš vysoká. Právě když vracel meč na místo, aby si prohlédl jiné levnější kousky, objevilo se před stánkem několik ozbrojených mužů v špinavých zalátovaných šatech.
“Přišli jsme si pro pár mečů, Levine. Nedělej problémy!” ohrožoval jeden z nich mečem obchodníka. Richard sáhl po meči který předtím odložil, “Myslím, že byste si to měli rozmyslet...”, řekl pevným hlasem. Překvapeně se otočili, ale pak se začali smát. Mylně se totiž domnívali, že proti nim stojí nějaký bohatý měšťan, který nemá s mečem žádné zkušenosti.
“Pane, prosím nepleťte se do toho, nebo přijdete k úrazu!”, zhrozil se obchodník.

  “Poslechni Levina, než si způsobíš nějaký úraz, cizinče,” přidal se se smíchem jejich vůdce. Pokusili se přistoupit, ale Richard je nehodal do krámku pustit. Všichni tasili. Dva z nich meče a dva dýky. Mysleli si, že jsou v přesile a snadno jej buď odeženou, nebo oloupí. Pak již šlo všechno rychle. Richard snadno vykryl úder lapků mečem a sekl jednomu do ruky. Zatímco zraňený nešťastník utíkal pryč, Richard zabil oba lapky s dýkami. Jejich vůdce zuřivě zařval a pokusil se jej seknout mečem do levého boku, nebyl však rovným soupeřem proti výborně vycvičenému a technicky zdatnému Richardovi. Jeho tělo bylo zoceleno mnoha tréningy pro přežití v extrémních podmínkách. Sice stále ještě ne zcela zotaveno z dlouhého kryogenického podchlazování, bylo již nyní velmi mrštné a rychlé. Navíc disponoval zásobou technik, uložených v implantátu, které byli za tisíciletou historii vypracovány takřka k dokonalosti. Když Richard vytahoval meč z levého boku nepřítele, aby jej vrátil zbrojíři, ten se nejprve s otevřenými ústy nezmohl ani na slovo. Brzy však zvítězil jeho obchodnický instinkt a jal se Richarda zahrnout díky a nabídl mu, ať si meč ponechá. Bylo to promyšlené gesto, neboť pokud by nic nedaroval, zkazil by si pověst a příště by si mohl někdo rozmyslet, než mu v podobné situaci pomůže. Také by mu to měli ostatní obchodníci za zlé. Navíc ten meč koupil levně od jednoho zloděje, takže to nebyla zase až tak velká ztráta.

  Richarda předstíraná obchodníkova upřímnost a náklonnost nijak neoklamala. S díky přijal meč a hodlal se vydat na další cestu, neboť se ulička začala plnit zvědavci a zlodějíčky, kteří si nenechali ujít příležitost okrást bezbrannou mrtvolu o její peníze, zbroj, šaty i boty. Richard spěchal od místa činu, aby se vyhnul i případným blížícím se strážím a nutnosti vysvětlovat situaci. Doufal, že obchodník jim vše vysvětlí a že mu to uvěří. Rozhodně neměl v úmyslu jakkoli zdržovat výpravu, či se jí kvůli svému “dobrému skutku” nezúčastnit. Mohl se sice na sever vydat sám, ale zvykl si už na Janis a její společníky a bylo by mu líto opustit přátele, které teprve nedávno získal. Zabočil do vedlejší uličky a zpomalil běh. Náhle dostal divný pocit. Prudce se otočil a chytil malého zloděje, který mu právě ukradl měšec.
“Hned mi jej vrať!” rozkázal. Hobit sebou začal mrskat a nakonec se mu, k Richardově smůle, za cenu roztrženého oblečení skutečně podařilo vyprostit.

  V duchu zaklel a sáhl po zbrani, ale rozmyslel si to. Vyběhl za hobitem a pronásledoval jej v úzkých uličkách. Hobit byl nečekaně rychlý a vždycky se mu vysmekl. Už jej skoro měl, ale pak se hobit protáhl úzkou škvírou ve zdi. Richard se přikrčil a vymršil, aby překonal zeď přes její vrchní okraj. Na druhé straně jej však čekalo nemilé překvapení ve formě dvou svalnatých, kuší a mečem ozbrojených lapků. Hobit se schovával za nimi a vítězně si pohazoval s ukradeným váčkem mincí. Nejspíš byli staří známý a vypomáhali hobitovi v podobných situacích.
„Máš nějaký problém, cizinče?“ zeptal se silnější z hobitových kumpánů.
„Problémy máme všichni!“ odvětil klidně Richard a tasil. Lapkové se zasmáli: „Hodláš uhnout vystřelené šipce? Asi nejsi tak odvážný, jak jsem si myslel, jako spíš hlupák. Možná bys...“ nestihl větu dokončit. Richard se na ně vyřítil, vyrazil šipku dřív, než ji na něj vystřelili, rozsekl kuši, sekl lapku s mečem do ruky a opět se stáhl.

  Lapkové nejprve ztuhli, ale v dalším okamžiku se dali na útěk. Richard s tím počítal a pohotově chytil hobita, aby mu opět neupláchl.
„Pusť mě,“ škemral hobit a snažil se působit nevinným dojmem malého chlapce, na němž je páchána velká křivda.
„Všechno ti vrátím. Jsem jen chudý a nedobrovolný obyvatel tohoto města, jen mě nech jít“, prosil plačtivě a bylo vidět, že má strach. Richarda tato vznešená slova pobavila. Vzal svůj váček s penězmi a napráskal hobitovi, co se do něj vešlo. Pak jej pustil a s úsměvem sledoval, jak s vřískotem mizí za nejbližší roh. Tušil, že se nezmění a nejspíš už za dalším rohem bude okrádat jiné pocestné a cizince o jejich těžce nabitý majetek. Pak s přihlédnutím k mapě zhodnotil svou polohu a neomylně zamířil k obchodníkům s potravinami, aby nakoupil zbývající zásoby.

---