Zámek

 

střepy se koupou v prachu

okoukaných a starých míst

snad jen krev by smyla

ten prach ze stínů

 

stěny s duchy obrazů

se k sobě

pomalu přibližují

tisíce hřebů

otupených časem

probodnou tvou duši

 

tma už je všechno

a zároveň nic

úzkýma rukama

obtočí ti nohy

a pokračuje výš

 

schody popadaly

bez pomoci

bez lásky

v prachu zapomnění

tu zůstaneš sám

 

tma už je všechno

a zároveň nic

vezme si i tebe

oči jí planou

tma už je všechno

a zároveň nic

jsi v ní

jsi bez pomoci

 

do ucha se ti směje

hlásek-dítě tmy

bez schodů!

sám!

další oběť

další duch!

průsvitný a bloudící

sám stejný

a nenasytný

 

pak přijde tmou

další bloudící

stejné pocity

stejných tisíc hřebů

točí se dokola

ztrácí se

křičí…

 

neboj…já tě obejmu

 

křišťálové tělo

tělo druhé objímá

křišťálové duše

v jedno se zas spojí

 

 

---