Alejí kytiček vstříc smrti

     Když si vyjede malebnou českou krajinou, zjistíte, že rozbité plochy asfaltu tu a tam lemují doslova květinové záhony. Kdyby tam nebyly ty křížky, jásal bych, místo toho se bojím sednout na kolo. Ne že bych si myslel, že by mi nikdo kytičky nezaléval, ale spíše se ještě cítím mlád.

     Stavět na místě neštěstí umrlčí kameny, kapličky a další podobné památníky si osvojili naši předci snad už v pravěku. Od malé hromádky kamenů až k velkým mauzoleím totalitních vládců uplynula snad věčnost, ale slzy nad ztrátou nad neopustí. Snad si jenom přiznejme, že představa, jak vedle v létě mazlavého asfaltu leží pod příkrovem rozkvetlých růží zetlelá mrtvola, je dosti zhnusující a snad i neetická. Trochu jsme si už na hřbitovy zvykli, leží tam téměř všichni a asi tam taky všichni skončíme. Ale tak samozřejmé to není. Ve středověku by vás na hřbitov nepohřbili, kdybyste spáchali sebevraždu, a vyjet na silnici si o lidský život téměř říká.

     Jak však na tyto pomníčky reagujete vy? Přimáčknete nohu na plynu až k podlaze nebo zpomalíte, abyste si mohli jména nešťastníků pohodlně přečíst. Všechno špatně. Měli byste je ignorovat, nebo narušíte plynulost silničního provozu. A to se trestá. Pomníčky na krajích silničních komunikací stojí většinou nezákonně, jen z čisté a nezištné lásky bližních. Avšak už se jistě pracuje i na jejich včlenění do zákona, ale úředně schválený pomníček musí obsahovat i nějaké statistické údaje:

Osobně si myslím, že by tam mělo být napsáno následující:

1. počet mrtvých a raněných

2. značka a model aut

3. celková způsobená škoda

4. viník nehody – symboly: ? (blondýna), ?? (obarvená blondýna), ??? (policajt)

5. a konečně by tam měl býti uveden i zákon, jehož porušením došlo k nehodě

     Jezdící autíčka sebou přinesla i častější přítomnost černých dodávek na našich silnicích. Ubývá lidí, kteří by sázeli podél cest topoly, avšak dnešní člověk zasadí raději několik fialek ke křížku blízkého. Pomodlíte se nebo to už ignorujete?