Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Lež dere se ze všeho, co znám,
ze všech holek a piva, co jsem kdy měl.
Byly to desítky těl
a je mi zima,
hrozná zima s toho, že jsem je všechny chtěl.
"Kde je pravda, kdo mi pomůže?" ptám se.
Ve víně na dně je pravda?
Ne, tam není,
vždyť kolik bylo těch rán,
co vstával jsem s hlavou prázdnou a přesto s nadějí,
na duši stovky ran,
co se prý časem zacelí
a nic.
A tak dál volám: "Kdo mi pomůže?"
"Nikdo," zní odpověď
a co teď s tím?
Výčitky jsou zase tady,
v puklinách mé radosti zelenají se jak pýr u cesty.
Cesta je zmrzlá, krupky vody,
kloužu se vpřed a občas málem spadnu
a vím, že až jednou doopravdy spadnu,
a proboří se led,
až dostanu se ke dnu,
až vydám se na cestu zpět,
tak zabublám, dám sbohem těm nocím, co jsou už stejně pryč,
těm vášním, co jsou jak nic,
těm smyslům, co mi nyní nejdou na rozum,
těm chybám, co se mi pořád mstí.
Lež totiž není,
říkám,
křičím: "Lež není nad osudem lstí!"
Chci mluvit pravdu
a hodně je těch, co se mi smějí,
to nevadí,
ale hodně je těch, co zabít mě zato chtějí
a já, já proto žiju ve lži dál.
Písmák