SCHIZOFRENIE

Může být krásná jak samo nebe

i odporná jak tělo nejohyzdnější

přitom je tak nevinná, jak vtírá se do tebe

žije na tom, co je na tobě nejslabší

je tak silná, pokud jsi slabý a už nevnímáš

když dává ti facky, tak smíš se jen dívat

je tak slabá, pokud jsi silný a jí si nevšímáš

když dáváš jí pěstí, tak smíš se i smát

jen se jí nesměj nebo své tváře ti ukáže

pokud jsi jeden ze sta, který s ní žije

musíš s ní bojovat, ať svou sílu ti neukáže

nesmíš být za ní i když tě bije

musíš být o krok před ní dál

protože jak stéblo trávy si tě omotá

jak se jí zbavíš, můžeš být i král,

můžeš i vidět, jak se ti otevírá třináctá komnata

má tisíce tváří a každá z nich září

když všechno ti maří, tak ti pak řekne

jen směle dál

necítím k ní lásku, ani tu nenávist

nemám její masku, ani k ní tu závist

nebudu s ní přítel i když mě objímá

jen její nepřítel, city mi odnímá

je tak krásná, jak dá ti polibek nejsladší

když si ho slepě vezmeš, v iluzích žiješ

potom s tebou jde tou cestou nejkratší

do pekla, řekne ti, tam si to vypiješ

když nad tou nejhlubší propastí stojíš

a život už dávno nemá smysl

když ani tím se neukojíš

tak si musíš říct, zžírá mi mysl

je jako parazit, když na tobě hoduje

to ti dává jen najevo, jak ráda tě má

potom si říkáš kdo vlastně bojuje

jestli i ona nebo jen já

pravda je taková, že duši tvou chce jen ničit

na to jí stačí jenom tvé křehké tělo

kde může v klidu a pokoji klíčit

nikdy není pozdě říct si, tak to být nemělo

dvojitá čepel duši roztíná

jak daleká cesta zkrápěná slzami

krvavá bestie své drápy zatíná

život můj uhání zas někam do dáli

za sklem žít život, co nelze pochopit

když poslední slza dotkla se moře

jen nechtěj ve stesku se utopit

vytáhni ze srdce ty rezavé nože