Z archivu 2

vyklízení šuplíků vyneslo na povrch další pošetilosti mládí- ale plyne z nich jedno poučení: lásky přicházejí a odcházejí,pokaždé si myslím,že už nikoho nebudu milovat víc a nikdy to tak není...

bez názvu

( 16 let )

 

Každý den, když probouzím se k ránu,

divný sen mívám, věřte mi,

já ťukám na nebeskou bránu

a tiše šeptám Petrovi:

 

"Pusť mě dovnitř, svatý vrátný,

chci překročiti smrti práh,

tam za branou svět není prázdný,

tak mě žití mého zbav.

 

Bez lásky jeho nemohu dál žít,

mé srdce žalostí se naplňuje,

musím už konečně přestat snít

on- láska má- mě nemiluje."

 

Však Petr není optimista

a růžově to nevidí

prý v ráji pro mě není místa

zda jinde - to se uvidí.

 

Šla jsem k peklu, tam povídá mi Satanáš

"Milovat je ctnost, ne hřích,

tak od bran mého pekla maž!

- jdi na svět milovat jak dřív"

 

Probouzím se, koukám- nový den,

zas budu s tebou pár krátkých chvil,

po noci zbyl mi jenom sen

v němž spánek pravdu zrcadlil.

---