Pro ty co se bojí o svou lásku...

Už zase, už zase sám,

už zase, už zase se ptám

Čím to, že život upadá,

čím to, že smysl postrádá…

 

Už není čemu se smát,

už není o co bojovat.

Čím to, že myšlenky umíraj,

čím to, že oči se zavíraj…

 

Nechce se spát mýmu srdci,

nechce se duši ponořit do noci.

Pod sněhem zamrzla naděje,

pod vousy strach se mi směje…

 

Před prahem konce možná už jsem,

před koncem noci a dne začátkem.

Bojím se bojím co bude dál,

bojím se o to, o co jsem tolik stál.

 

Bojím se o tebe  lásko moje,

bojím se o nás princezno.

Ty jediná držíš mě před koncem,

Ty jediná znáš stezky mým srdcem.

 

Když odejdeš odejde vše s tebou,

když odejdeš stanu se sochou.

Sochou bez srdce bez duše,

Sochou, kterou vítr s deštěm očeše.

 

Dej ještě šanci srdci mýmu,

dej naději srdci tvýmu.

Uvidíš že to zase krásný bude,

uvidíš že z bolesti nic nezbude.

 

Snad pochopíš jak se trápím,

snad se smiluješ nad srdcem mým.

Snad mi odpustíš a vrátíš se ke mně,

snad pochopíš že já navždy miluju Tě!!!

---