20. 8. 2007 – 6:00 greenwichského času

Mys Canaveral – USA

Řídící středisko

            Prosklené dveře cvakly a Stave Peterson vstoupil dovnitř. U počítačů bylo prázdno. Pouhé dva monitory svítily. Párek dispečerů neustále dohlížel na správný chod zařízení. Když Stave vešel, ohlédli se.

            „Tak, panstvo, všichni ven,“ zahřměl a rukou ukázal na dveře, kterými právě přišel. Oba dispečeři bez ptaní opustili svá stanoviště, když si všimli jeho průkazu vedoucího startovacího týmu na košili.

Do místnosti začal proudit zástup techniků. Zasedali k jednotlivým počítačům, které se jakoby probouzeli ze spánku. Jeden monitor po druhém ožívaly.

            Stave přešel k jednomu z počítačů a nahodil na hlavní obrazovku parametry o letu rakety. Kousl se do rtů. Tahle práce ho už nebaví. Když nastupoval, bylo to něco unikátního. Teď je to však obyčejná rutina, která po deseti letech a po dvou set třiceti startech ztrácí své kouzlo. Ale tohle bylo konečně něco vzrušujícího.

            „Kontrola systémů?“ houkl na technika u jednoho z počítačů.

„V pořádku!“

„Družice?“

„V pořádku!“

„Kurz?“

„Sedí!“

„Palivové nádrže?“

„Plné!“

Stave pokýval hlavou. Že se nechal přemluvit! Kdyby to prasklo, půjde na špalek hned po jeho zaměstnavateli. Ale ta odměna čtvrt milionu od asijských přátel za to stojí.

„Zahajte závěrečný odpočet!“ rozkázal a přesunul se do zadní části řídícího střediska. Usedl ke svému počítači a zobrazil si pohled kamery na raketu. Jenom aby vše klapalo. Kdyby start nevyšel, nikdo by se ho neptal jestli za to může, nebo ne. Korejci chtěli výsledky a za to mu taky zaplatili. Jestli něco selže, skončil.

Vytáhl z kapsy disketu. Pohrával si s ní chvíli v ruce. Pak ji v nestřežené chvíli zasunul do počítače. Pokud ten program opravdu funguje, uvidí teď jeho zaměstnavatelé přesnou dráhu družice a mohou tak přistoupit k dalšímu kroku.

„Start za sto deset sekund,“ vytrhlo ho z přemýšlení odpočítávání. V duchu se modlil. Jeho oči sledovali raketu v ceně miliard dolarů. Jemu z toho kápne sice jenom dvě stě padesát tisíc, ale i to jsou slušné peníze.

„Start za třicet sekund, otevírám ventily na zatopení odplynovacích kanálů,“ pokračovali technici v práci.

„Třináct sekund, máme zelenou u palubního počítače.“

Stave upřeně pozoroval raketu na svém monitoru.

„Tři, dva, jedna, probíhá hlavní zážeh, motory pracují, start!“ zakřičel jeden z dispečerů.

Delta 4, hnána pěti raketovými motory začala stoupat. Obraz na Staveově monitoru se snažil držet krok s raketou, která se rychle zmenšovala. Proletěla těch několik málo mraků, co byly na obloze a po chvilce po ní zůstal jen bílý kouř dýmu, jako šňůra spuštěná z oblohy.

Stave byl napnutý. Čekal, až Delta dosáhne orbity, až se družice odpojí a až si bude moct sáhnout na svou odměnu. Jeho role byla nepatrná. Měl jen dobře provést start, předat souřadnice rakety a pak zůstat zticha. Ale i za to se platí.

„První stupeň,…….odpojen.“

Už skoro ani nevnímal najatou osádku střediska. Jen přemýšlel, jestli někdo z nich taky dělá pro Korejce.

„Druhý stupeň,……odpojen,“ ozývalo se po místnosti.

„Raketa je na nízké oběžné dráze.“

Tak, a je to tady. Konečně vytoužený okamžik, na který musel tak dlouho čekat.

„Nákladový prostor se otevírá,“ znělo střediskem. „Družice je venku.“

„Navažte spojení s družicí,“ rozkázal Stave svým podřízeným a snažil se maskovat svou nervozitu.

„Máme kontakt, všechny systémy pracují na sto procent. Družice je připravena k okamžité akci. Stave cítil, jak z něj nervozita opadá. Všechno je, jak má být. Události, které budou následovat, teď už nejsou na jeho triko.

„Nastavte ji na devadesátiminutovou oběžnou dráhu,“ poručil a vytáhl z kapsy svůj mobil. Navolil číslo, které si důvěrně pamatoval a odešel od svého stanoviště do rohu místnosti, aby ho nikdo neslyšel.

„Jsem neobyčejně napjatý Petersone!“ ozvalo se z mobilu.

„Vše jde podle plánu, pane. Deimos je na oběžné dráze. Všechny systémy jedou naplno.

„Souřadnice?“

            „Povedlo se mi zavést ten váš program. Systém už není tak chráněný, jako kdysi. Stačilo to jen zasunout.“

            „Ano, mám to tady,“ zazněl veselý hlas v Staveových uších. „Peníze byly právě převedeny na váš účet. Těším se na další spolupráci.“

            Rozhovor skončil. Stave se ulehčeně vrátil na své místo a vytáhl disketu z počítače. Zasunul ji zpět do kapsy. Odhadoval, že zrovna v těchto chvílích startuje z tajného vojenského kosmodromu v Koreji raketa, která si už Deimos zpracuje, aby pískal, jak chtějí.

Nemohli přeprogramovat družici, aby si s ní Korejci mohli dělat co chtějí. Mohli ale prosadit její start a unést ji na oběžné dráze. Vládu se podařilo ovlivnit a start byl povolen. Nepřáli si ale, aby o startu věděla veřejnost. Proto start prováděli jen najatí a prověření odborníci. Nikdo však netušil, že to celé hraje do noty Korejcům. Zbraň nepoužije USA proti ose zla, ale osa zla proti USA.