Vlčí smečka

Vlčí vytí z duše zebe, když místo svítání temné je nebe. A za ten úsvit Vám děkuji. Děkuji Vám otče, matko, děkuji Vám za stvoření, za uzdu a naslouchátko, za divadelní představení, za dědičný fašismus, jenž je pýchou nižší šlechty, za porod a za funus a za špínu pod nehty. Za špínu pod nehty, za špínu na duši, za vlčí hlad...

Vlčí smečka táhne krajem, který se pyšně nazával rájem. A za ten ráj Vám děkuji. Děkuji Vám otče, matko, děkuji Vám za úsměvy, za facku a za lízátko, jenž je zapadané sněhy, za smirkl pod víčka a za vši ve vlasech, za houpacího koníčka a za krev na prstech. A za krev na prstech a za krev na duši, za vlčí hlad...

Teď když vlčí máky na srdci rostou a kolem obchází zubatá s kosou...