PARALELNÍ SVĚT-22

Nadporučík Mirek Vincent upřeně hleděl na obrazovku monitoru, na které byla rentgenově vidět kanalizace.
„Tak jsem konečně vobjevil vhodný místo, kde se dá nepozorovaně vniknout do kanálu,“ pronesl po chvíli nadporučík.

 „Jak je to daleko vod Václaváku?“ zeptal se kapitán Jan Skácel.
„Trochu si uděláte výlet kanalizací. Ale žádný vhodnější kanál sem blíž nevobjevil.“
„To je teda hezky. Že se budu špacírovat kanálama, to mě teda nikdy nenapadlo,“ mínil kapitán.
„Když není jiná možnost, tak co nám zbývá,“ pronesl major Karel Pokorný, přičemž se zadíval na monitor.
„Přepněte to, pane nadporučíku na normální vidění,“ řekl po chvíli a poté si pozorně prohlédl z ptačí perspektivy ulice.
„Ten kanál, pane majore, je pod těma schodama. Z jedný strany je zeď, podél níž se dostanete pod ty schody. A z druhý strany jsou dva velký oválný reklamní sloupy. Pravděpodobnost, že vás někdo uvidí do toho kanálu lízt je dost malá,“ zkonstatoval nadporučík a přitom přiblížil pohled na schodiště.
„Tak to je skvělý. Auto zaparkujeme někde poblíž, kde už nějaký auta parkujou,“ mínil major.
„Vhodným místem je jedna ulice o tři uličky dál. Tam parkuje několik aut,“ řekl nadporučík.
„Fajn. Ale co uděláme s tím chlapem, až ho zastřelíme? Přeci to tělo nenecháme v tom kanále ležet,“ ozval se kapitán.
„To máte pravdu, pane kapitáne. Budeme ho muset dostat do auta a asi někde prostě zahrabat. Trochu mi při téhle představě mrazí,“ řekl major.
„Naše speciální auta umožňujou přeci spoustu věcí. Když kolem auta vytvoříme co nejširší ochrannou clonu, a dojedeme s ním k nějakému kanálu, tak nebude problém tu mrtvolu vytáhnout z kanálu, aniž by někdo něco viděl,“ mínil nadporučík.
„Jo, takhle to budeme muset províst,“ pronesl zadumaně major, přičemž si ukazováčkem a palcem přejížděl kořen nosu.
  O chvíli později se rozblikalo přerušovaně fialové světlo, které doprovázelo hlasité pípání. To signalizovalo, že byl aktivován průchod mezi paralelními světy na bázi komunikace. Vzápětí se na jedné obrazovce objevil obličej podplukovníka Michala Novotného.
„Vracím se zpět i s generálem Stevensonem. Je čistý vzduch pro otevření brány?“ zeptal se podplukovník.
„Ano pane podplukovníku,“ odpověděl mu nadporučík Vincent, který se zadíval na jeden z monitorů. Na něm bylo z výšky zachyceno široké okolí skály, ve které byla vybudovaná jejich tajná základna. A žádné červené tečky znamenající pohyb lidí se neobjevily.
„No vida. Tak pan Negativní nás poctí návštěvou,“ pronesl za chvíli kapitán Skácel.
„Zachovejme klid pánové. To se dalo čekat, že nás generál Stevenson při první příležitosti přijde navštívit. Chce nás prostě vidět v akci. Tak mu dokážeme, že jsme lidi na pravých místech,“ řekl major Pokorný.
 Za pár minut do místnosti vstoupil podplukovník Pokorný i generál Stevenson, který však na sobě neměl uniformu. Ale normální civilní oděv, který se běžně nosil ve třicátých letech dvacátého století.
„Asi jste překvapeni, jak je generál Stevenson oblečen. Bude se totiž také účastnit naší zítřejší akce jako pozorovatel v roli amerického novináře, co se přišel podívat na vojenskou přehlídku,“ sdělil mužům podplukovník a ti si vyměnili překvapené pohledy.
KONEC DVACÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI